Zamyšlení

Děsná zvířata a Syn člověka

Poslední neděle liturgického roku - cyklus B

Da 7, 9-10.13-14/ Zj 1, 4b-8/ J 18, 33-37

Vyjdeme dnes z 1. čtení. Ze sedmé kapitoly Daniela. V něčem se tato kniha podobá Zjevení Janovu neboli Apokalypse. Sedmá kapitola to je centrum knihy Daniel. Ovšem my jsme z ní četli jen pár veršíků. Jen ústřední část. Abychom pochopili, musím uvést širší souvislosti.

Daniel se nachází v exilu v Babylónii. Boží lid je „ztracený“ v dějinách, kde vládnou velmoci a mocní, a pod jejich vládou se ztrácejí ti malí - ať jedinci nebo malé národy.

Daniel má jedné noci sen a v něm vidí: Z rozbouřeného moře – to představuje v tehdejších představách protibožský živel – vystupují čtyři zvířata [1) babylonská epocha – 2) médská – 3) perská – 4) helénská]. Dravá a žravá. Poslední nejhorší. Vypadá to, že práva se nikdo nikde nedovolá. - Tak to vypadá. Ale. Najednou se otvírá nebe. A tam je vše nachystáno k soudu – nad zvířaty.

Nejprve vidíme majestát Boží. Tu se o něm mluví jako o Věkovitém (dosl. Starý dnů; aram. atíqjómín). Oslnivě bílé roucho. Bílé vlasy. Záře, běloba a nebeská čistota. A oheň. Ohnivá řeka. To je jednak krása, ale pak taky nedostupnost. Kdo se může přiblížit k ohni? Kdo se může ohně dotknout? A desetitisíce desetitisíců před Věkovitým. Pro starověkého člověka největší číslo. Tedy nepočitatelně. Taková síla nebe! Mnohem větší než zvířat usilujících o nadvládu nad světem!

Zvířata jsou odsouzena. To poslední čtvrté nejhorší zabito, zničeno a spáleno ohněm.

A pak přijde vrchol. Do vší té slávy je z nebe – nikoli z moře – z nebe – z božského světa – přiváděn někdo jako by Syn člověka. Už ne zvíře, ale člověk. Originál člověka. Jeho podobu všichni neseme. Nebeský člověk.

Přivedou ho k Věkovitému. A je mu dána věčná vláda nad vesmírem. To, co se předtím zvířata vzešlá z moře snažila urvat, je Synu člověka prostě dáno Bohem. On bude vládnout navždy všem a všem bude pod jeho vládou dobře.

Co to znamená? Že věčná budoucnost patří Synu člověka. „Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů“... „věrnému svědku“, „který přišel, aby vydal svědectví pravdě“. Budoucnost patří tomu, kdo hledá pravdu, žije pravdu a činí pravdu... kdo se v lásce vydává... Kdo nesází na hrubou sílu a lež, kdo si nemyslí, že mocnému je vše dovoleno. Tomu, kdo určité metody prostě nepoužije, i kdyby měl z pohledu světa prohrát.... Prostě Božímu Beránkovi a tomu, kdo ho následuje.

To je signál všem, kdo si v dějinách – pod velmocemi, a všelijak mocnými – připadají občas nebo pořád ztraceni. Nebojte, nezoufejte. Soud je připraven. Budoucnost má Beránek. Nebojme se vydávat svědectví pravdě. Buďme bdělí. Nenechme si vzít naději, která nám bylo darována. Nebojte se následovat Beránka zabitého. Pravda a láska nakonec přece jen zvítězí nad lží a nenávistí.

design by exarion.cz | 2009