Zamyšlení

Vstříc dni Ježíše Krista...

2. adventní C

Bar 5, 1-9/ Fp 1, 3-11/ L 3, 1-6

Dnes se zastavím u druhého čtení. Zaznělo v něm úvodní díkůvzdání dopisu křesťanům v severořeckých Filipech. Může to znít jako formalita, ale není. Pavlovy dopisy začínají pozdravem a pak zazní modlitba. Teprve v ní se může otevřít hluboká komunikace. O tu Pavlovi jde. „Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás...“ Církev – křesťanství je komunikace a communio v Bohu. Communio znamená účast. „Děkuji za vaši účast na díle evangelia...Děkuji, že se evangelium stalo základem vašeho života. Toto píše shromáždění ve Filipech někdy v polovině 1. st. po Kristu. A teď to čteme my tady v Kuřimě o druhé adventní neděli. Je to i slovo pro nás. Spojuje nás totéž evangelium. I my jsme zapojeni do stejného communia – do stejné „sítě“. Církev zahrnuje nejen celý prostor, ale i všechen čas.

Čteme starý vzkaz. Promlouvá i k nám po staletích. Tak co tam slyšíme?

Třeba o dni Ježíše Krista. Tím se myslí den Jeho příchodu. Řecky se ten příchod řekne: Parúsia. Bude to den velkého světla, jaké jsme dosud neviděli – snad jen ve snu.

Když nás Bůh povolal k víře, udělal to proto, abychom se této Parúsie účastnili i my. Jsme stvořeni k tomu, abychom se setkali s Ježíšem – tváří v tvář. Uvidíme ho a taky jeho, jak on vidí nás. K tomu rosteme a jdeme. K ničemu menšímu než tomuto setkání. K tomu máme růst a jít... Máme. Záleží na našem chtění. Bůh nám nic nevnucuje proti naší vůli. Parúsie. Směřujeme k ní? Myslíme na ni? Těšíme se? Nezaměstnává nás něco úplně jiného? Těšíme se? Myslíme na ni? Asi ano. I když taky nás to leká. Nedovedeme si to představit. Jsme nejistí a rozkolísaní, pokud jde o nás. Proto nás tak těší a osvobozuje to, co sv. Pavel píše dál: „Jsem jist, že ten, který ve vás začal své dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista." Naštěstí to není jen na nás a našem chtění. Bůh dává jistotu. Je to jeho dílo. To, že jsme uvěřili – před léty – a vydali se na tuto cestu... To, že jsme uvěřili a pořád věříme, je jeho dílo. Bůh ho naplní i na nás. Setkáme se – a budeme připraveni...

Za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala... abyste byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův... “ Jdeme vstříc Parúsii. Na této cestě nejvíc záleží na lásce. Žít láskou znamená nemyslet už tolik na sebe, na své momentální pohodlí, ale na druhé. Žijeme v globálním světě. To znamená, že si uvědomujeme, jak jsme všichni propojeni. I naše činy mají větší dopad, než vidíme. Dotýkají se lidí kdesi na ostrovech v Pacifiku a v Africe. Dotýkají se taky těch, co přijdou po nás. Aby naše láska víc a víc rostla, potřebujeme se učit myslet na druhé... Slýcháme o hrozbě klimatických změn a jejích možných katastrofálních důsledcích. Naplňuje nás to bezmocí. Slýcháme od klimatologů, že máme změnit své životy, že takto to dál nejde. My všichni – celá naše civilizace. Víme to a přece je to pořád pro nás nové. Potřebujeme změnit pohled a myslet na druhé. Potřebujeme změnit životní styl. Připadá nám to pořád nové, ale přece jen povědomé. Vždyť co je to jiného než „staré“ kázání proroků v aktuální podobě. Obraťte se! Změňte se! Přestaňte být sobečtí! Začněte se dívat a myslet nově! Naše láska má růst. Víc a víc. Středem našeho života má být někdo jiný – ten druhý – náš bližní . Kristus – jeho příchod. Myslíme si, že už milujeme. A je to pravda. Ale má to být mnohem, mnohem víc. Naše láska má mnohem větší potenciál. Naplňujme ho. Bůh chce dát naší lásce rozvinout do neuvěřitelných rozměrů.

„A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost (ř. aisthésis = pocit, vjem, postřeh) , abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste ke slávě a chvále Boží.“ - Kéž se to naplní i na nás! Amen.

design by exarion.cz | 2009