Zamyšlení

(Ne)obyčejné Narození

Vánoce

Iz 9, 1. 5-6/ Tt 2, 11-14/ L 2, 1-14

Sv. Lukáš líčí Ježíšovo narození jako veliké, slavné a významné. Když se však na Ježíšovo narození podíváme běžným zrakem, co uvidíme? Narození dalšího chudého dítěte. Kolik jich bylo a je!?

Kdo se z toho narození radoval? No, rodiče. Jistě. Pak pár špinavých pasáků ovcí. No, a pak andělé. Jistě, ale ty kdo vidí a slyší? Andělé jako by se nepočítali. Jinak nic. Dočista nic. Tak to jsou první Vánoce. Žádná světýlka, žádné cinkání, žádné koledičky, žádné zástupy spěchající k Betlému. První Vánoce. Tak velmi obyčejné. Líbily by se Vám? Ale upřímně?

Bůh často (skoro vždycky) vidí věci jinak než my. Všímá si zvlášť toho, co nám uniká, protože nám to připadá příliš obyčejné. Pro Boha je to naopak to nejdůležitější. A víc, právě do toho on nejraději vstupuje a právě v tom se projevuje .

Jestli si my lidé někdy stýskáme, že Boha a jeho zásahy nevidíme, možná to bude proto, že se neumíme dívat. Možná (a nejspíš určitě) je plno „věcí“, které nám unikají a ze kterých jsou andělé doslova „auf“.

Ale zpět k Narození. Ač v běžném pohledu obyčejné, přece je slavné a významné. Dokonce nejslavnější a nejvýznamnější. Narodil se nám (=všem lidem) Spasitel. Přišla naše záchrana. Potřebujeme být zachráněni? No, jistě! Třeba z nesmyslného, beznadějného a prázdného života, z nesmyslné, beznadějné a prázdné smrti. A z ubíjejících vztahů, se kterými si nevíme rady. A taky z prázdnoty a bezradnosti. No, když se člověk zamyslí, najde toho nakonec docela dost.

V Ježíšovi máme spásu. On je světlem v naší tmě. Prorok Izajáš (první čtení) tento stav kdysi pojmenoval jako „stín šeré smrti“. To zní děsivě. A taky je. „Stín šeré smrti“. Ale přišlo světlo.

Ovšem Ježíš nepřichází jako kouzelník, který mávne svou kouzelnickou hůlkou a vše se hned spraví. Nabízí nám něco jiného (na první pohled hodně obyčejného): svou osobní blízkost, svou lásku, svou společnost. Když se naučíme být v této jeho společnosti (A o to jde.), začne se v nás pomalu, postupně, nenápadně projevovat něco nového, jiného, krásného... Jako bychom znovu ožili! Postupně, pomalu a nenápadně se začneme měnit... To nejlepší v nás vystoupí víc na povrch... a my budeme cítit: „Ano, to jsem já – to jsem opravdu já. To je ten život, který jsem si někde v hloubce přál.

Tak toto slavíme: Začátek naší záchrany.

Staré koledy často narozeného Ježíška vítají. Může to vypadat jako sentiment, ale nemusí být. Můžeme z toho udělat nejpřirozenější reakci na zprávu o Ježíšovu narození.

„Tak tě vítáme mezi námi.

Jsme rádi, že jsi tu.

Vážíme si toho.

Chceme být a zůstávat ve tvé společnosti.“

design by exarion.cz | 2009