Zamyšlení

Sláva Božího Syna...

Zjevení Páně (Epiphanias)

Iz 60, 1-6/ Ef 3, 1-12/ Mt 2, 1-12

Vypadá to jako výjev z nějaké orientální pohádky. Světlo, nápadná hvězda, karavana velbloudů, zlato, kadidlo, myrrha, exotika, mágové [= astrologové] (nebo králové?) odněkud z Persie... Betlém s Ježíškem a Marií. Může se nám to takhle líbit. Ale má to jeden háček. Takto si budeme myslet, že s námi a naším současným životem nemá tento exotický příběh nic společného. To by byla chyba.

To velké v tomto příběhu se děje uvnitř, pod povrchem... Ano, je tu světlo, ale není to fyzické světlo. Je vnitřní. osvěcuje tento příběh i náš život světlem tajemství Boží přítomnosti.

Zavřít Slavíme Zjevení Páně. Bůh zjevil slávu svého narozeného Syna. Uvnitř. V srdcích lidí, kteří jsou otevřeni (připraveni) jako třeba ti mágové z Východu. Oni viděli chudé dítě. Mimo palác. Žádná sláva navenek. Neodradilo je to. Přijali ho jako židovského krále a poklonili se mu. Uviděli v něm něco víc, než vidí oči. Bůh zjevil slávu svého Syna. A dělá to i dnes. Každému, kdo je otevřen. Každému. Bůh v tom nedělá rozdíly mezi lidmi. Nikdo není vyloučen.

Co to je to „zjevení“? Těžko se pro to hledají slova. Člověk „spatří“ v tomto Ježíšovi něco, co ho „uchvátí. Někdo hned. Někomu to dlouho trvá. Někdo se k tomu dostane lehko a někdo těžce.

Ježíš. Obyčejný člověk. Chudý od malička. Žádný král. Žádný hrdina. Společensky nic moc. Ale to by ještě nějak šlo. Nejtěžší je vrchol jeho života. Smrt na kříži. Ztroskotanec. Odepsaný a odmítaný davy. Toto, že je Syn Boží? V něm, že je osobně přítomen Bůh? Nic jiného Nový zákon neříká.Právě v něm a jedině v něm je skutečně Bůh nejvíc přítomen a dává se nám.

Takové poznání není samozřejmé. Z běžného pohledu je Ježíš na kříži „vyzáblý muž.. se svěšenou hlavou, bezvládně roztaženýma rukama...“ (Šúsaku Endó Samuraj s.202.284) Co je na něm k uctívání?

A přece – právě proto a právě takto – nám může být blízký. Můžeme v něm poznat toho, „kdo stojí stále vedle nás a naslouchá naší bolesti a našemu žalu,“ (tamtéž s. 284). Zjistíme, že setkání s ním osvobozuje a dává novou chuť žít. Jak se to může stát? Čím to je? To neumíme to vysvětlit. Protože to je a zůstává tajemstvím. Přesahuje nás to. Máme na to pochopitelně své odpovědi: „Je to Syn Boží.“ „Je to Spasitel.“ „Pravý Bůh a pravý člověk.“ Ty odpovědi jsou správné. Ale nevysvětlují. Směřují nás k jádru - tajemství. Tento člověk Ježíš pro nás zůstane i tak stálou otázkou. Co to vlastně s ním je? Co to v něm je, že na nás tak působí? Vlastně to tak je dobře. Protože takové otázky budou zároveň ukazovat, že toto tajemství se nás osobně dotýká, „pracuje“ v nás.

Důležité je, že se to děje. Bůh nám dává poznat svého Syna a v něm vstupuje do našeho světa a tam s námi něco „dělá“... Něco se děje..., co nás (jak to říct?) osvobozuje, proměňuje...

To slavíme. To chce tento příběh říct.

Jistě jsou i tací, se kterými to nic „nedělá“. Lidé, kteří říkají: „Ne“. Dokonce tací, kteří chtějí tohoto Ježíše a všechno s ním spojené zničit a vyhladit. To je riziko svobody. Bez ní by to nebylo ono.

Bůh to vše ví. On chce, aby to tak bylo. Ale přes všechny překážky dává poznat svého Syna... a my do toho také patříme...

design by exarion.cz | 2009