Zamyšlení

Ponoření do malérů světa – vynoření do svobody Boží

Křest Páně C

Iz 43, 1-7/ Sk 8, 14-17/ L 3, 16-17.21-22

Ježíš začal své veřejné působení tím, že se taky nechal pokřtít. Taky, protože se připojil k těm, co nechají křtít křtem Janovým. Spolu s nimi. To znamená: postavil se do společnosti hříšníků, kteří potřebují a hledají očištění. To dále znamená: dává poznat, že žije pro druhé. Bere za své jejich hříchy, slabosti, nedokonalosti a průšvihy.

Když se pak Ježíš modlí, sestupuje na něj Duch a Otec z nebe ho ujišťuje svou přízní a vyvolením. Tak se odhaluje přítomným (aspoň v podání sv. Lukáše), kým tento Ježíš je. Mesiáš. Milovaný Syn. Beránek od Boha, co na sobě (z)ničí hřích světa.

V Ježíšově životě se všechno vztahuje k nám. On žije naprosto PRO nás. Tím „nás“ myslím „nás všechny“. Nás tady v kostele a v jiných kostelích, stejně jako ty, co do žádných kostelů nikdy nechodí. Prostě všechny. Celé lidstvo a celé tvorstvo. „My všichni tvorové Boží“. Ježíš na sebe bere náš hřích a naše směřování k zániku. Vnáší do toho svůj Život a plnost Ducha a tím to směřování obrací do Života.

V ujištění, které Ježíš slyšel při křtu – nebo přesněji při modlitbě po křtu. Sv. Lukáš hodně zdůrazňuje modlitbu. Všechno důležité je plodem modlitby. Modlitba „otvírá“ společenství s Bohem zvané nebe. Každopádně v ujištění, které slyšel Ježíš, smíme přijmout ujištění i pro sebe. Předně: Bůh nás tak ujišťuje, že tento Ježíš je naše vysvobození a naše cesta. A pak Bůh v tomto Ježíšovi říká i nám: „Jsi můj milovaný Syn – má milovaná dcera. V tomto Ježíšovi se nám dostává Ducha, v němž smíme Bohu říkat: „Abba.“ Tak je to v Ježíšově mateřštině. Dobrý překlad do češtiny není snadný. Snad nám to slovo přiblíží, že tak do dneška oslovují děti své tatínky. Tak se mluví v rodině. Jestliže nás Duch opravňuje říkat Bohu „Abba“, znamená to, že patříme do rodiny Boží.

Pro ujištění, které přijal Ježíš (a my v něm taky) po svém křtu, bylo do dnešní liturgie zařazeno i čtení z Izajáše (dnešní první čtení). V něm zazněla řada nádherných ujištění. „Vykoupil jsem tě. Povolal jsem tě svým jménem. Budu s tebou. Jsi v mých očích drahý a vzácný. Zamiloval jsem si tě. Shromáždím tě. Neboj se.“

Adresátem těchto zaslíbení a ujištění je historicky v prvé řadě Izrael v zajetí. Ale všechna ujištění a zaslíbení celé Bible směřují a dostávají definitivní potvrzení v Ježíšovi. V něm, jak píše sv. Pavel (viz 2 K 1, 19-20), zní jasné „ANO“ ke všem biblickým příslibům. On stojí před Bohem jako prostředník Izraele a církve a celého tvorstva. V něm se tato zaslíbení vztahují i na nás. V něm Bůh říká i nám: „Vykoupil jsem tě. Povolal jsem tě svým jménem. Budu s tebou. Jsi v mých očích drahý a vzácný. Zamiloval jsem si tě. Shromáždím tě. Neboj.“ Smíme tato nádherná slova vztáhnout i na sebe. Jen to pozorně čtěme celé. Nebuďme povrchní.

A hlavně: přimkněme se k Ježíšovi. Ale pozor! Kdo se přimkne k Ježíšovi, ocitne se na stejné cestě. Jít po ním znamená: vycházet ze sebe, přestat se zajímat jen o sebe a své potřeby a svou spásu a brát za své ty druhé, jejich nedostatky, křehkosti, bolesti a zranění. Je to cesta krásná, ale taky cesta problémů a malérů, „zvláštní bytí v permanentním maléru“ (C. V. Pospíšil), a přece jedině na ní lze zakusit „nekonečnou svobodu ukřižovaného Krista“ (C. V. Pospíšil). Právě toto a jedině toto je cesta, na níž proudí Duch. Plnost - Ducha. Pomáhejme si a povzbuzujme se, abychom se této cesty drželi a nebáli se... :-)

design by exarion.cz | 2009