Zamyšlení

DNES přichází svoboda...

3. během roku C

Neh 8, 1-3.5-6.8-10/ 1 K 12, 12-31a/ L 4, 14-21

„Vy jste tělo Kristovo“, slyšeli jsme mimo jiné ve druhém čtení. Patříme k sobě – a ke Kristu. Potřebujeme se navzájem. Duch svatý nás spojuje v jedno tělo. On je pouto lásky. Toho se účastníme. Jedno tělo: to je obraz. Jsme součástí jednoho celku. Každý máme v Kristu své místo. Každý přijímáme a taky dáváme. Každý kdo „má“ Ducha Kristova. Nikdo to nemůže posoudit a ohodnotit sám ze sebe. Nikdo si nemůže myslet, že nemá nic, čím by mohl přispět. I to, co se nám zdá maličké a nevýznamné, je pro Kristovo tělo obdarováním. Církev to jsme my a Kristus. Tělo a Hlava. Každý přijímáme a taky dáváme a společně jsme spojeni s Ježíšem a Ježíš s námi. Tak začíná nebe.

Teď k hlavnímu tématu: Z Nehemjáše se četlo o veřejném předčítání Tóry. Po zajetí bylo třeba obnovit Jeruzalém. To spočívalo v opravě zbořenin, ve vybudování hradeb a pochopitelně v obnově chrámu. Ale nejen stavby i srdce lidí potřebují obnovit. Obzvlášť srdce lidí. Jak? Tím, že uslyší Hospodinovo slovo, aby ho mohli žít. To je bohoslužba: pozorně slyšet SLOVO, abychom ho mohli nosit v srdcích a žít. Tak nějak se v Izraeli rodila synagoga jako nový typ shromáždění. V synagoze se neobětují oběti jako v chrámě. Tam se lidé modlí a hlavně učí Tóře.

Podle sv. Lukáše začal Ježíš svou veřejnou činnost právě v synagoze.

Podle svého obyčeje“ jde v sobotu do synagogy. Jen tak mimochodem :-) : I Ježíš dělá některé věci ze zvyku. Na tom není nic špatného. My dnes hodně zdůrazňuje spontaneitu. Ta se nám zdá taková „duchovnější“. Nemusí být.

Všechno v dnešním evangelním příběhu působí tak „obvykle“. Je sobota. Ježíš jde do synagogy. I to, že tam čte a má kázání není nic neobvyklého. Zřejmě i to, co četl. Vzal svitek Izajáše a v něm vybral kousek z 61. kapitoly a mezitím si trochu „odskočil“ do 58. kapitoly. Ohlašuje osvobození, propuštění z vězení, odpuštění dluhů a obnovu poměrů do původní podoby. Snad bychom mohli říct: „Restituci“. To je to „milostivé léto“. Samé krásné „věci“. To oni znali. A toužili po tom. Jistě se to dobře poslouchalo. Ale pořád nic neobvyklého.

Teprve teď. Všichni se na něho dívali. Něco čekali. Co jim teď řekne?Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Dnes. Čekali jste. Vaši otcové a matky a jejich otcové a matky čekaly. Dnes se to slovo uskutečňuje. Dnes to začíná. Vaše osvobození, stejně jako osvobození všech začalo.

A stejné „dnes“ platí i pro nás. Pro všechny, kdo se v Ježíšově jménu shromažďují. Pro všechny, kdo ho hledají a následují. Pro všechny, kdo ho milují. Kam přichází Ježíš a kde zní jeho evangelium, tam se začíná osvobození. Otvírá se nová a krásná možnost. Dnes.

Co bude dál? Jak to bude pokračovat? Záleží na nás posluchačích.

Dnes si připomínáme oběti holocaustu. 27. leden 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka). Myslíme na 6 000 000 zabitých židů i na oběti holocaustu z dalších národů. Proto také liturgická památka dnes bude patřit jim.

Zároveň je dnešek dnem „předcházení zločinům proti lidskosti“. Myslíme na všechny oběti genocid, etnických čistek, mučení a vraždění na celém světě. Že to není nic příjemného, je jasné. V takovém světě žijeme. Současně právě do tohoto světa Bůh posílá svého Syna, aby byl s těmi nejposlednějšími a přinášel jim a všem ostatním světlo a naději.

„Pane, prosíme tě za pokoj světu, za svobodu a mír pro všechny lidi a národy. Víme, že na nic nemáme nárok, ale také jsi nám řekl, že jsi milostivý a že jsi se všemi obětmi. Pomoz jim a vysvoboď je. Prosíme pro Ježíše Krista.“

design by exarion.cz | 2009