Zamyšlení

Ježíš a naštvaní Nazareťané

4. během roku C

Jr 1, 4-10/ 1 K 13, 1-13/ L 4, 21-30

Opět začnu druhým čtením. Říká se tomu „velepíseň lásky“. To je ta Pavlova „mnohem vzácnější cesta“. Naučit se od Božího Ducha skutečné lásce.

- Láskou se myslí ta Kristova. Tedy jak miluje Bůh, jak miluje Kristus.

- Láska je spíše čin (Ignác z Loyoly).

- Láska je síla. Dokonce ta nejmocnější vůbec.

- Milovat jako Kristus, jako Bůh znamená dávat přednost Druhému před sebou samým. Děje se tu zvláštní paradox. Kdo to udělá (tedy zřekne se toho svého), začne být víc sám sebou...

- Milovat jako Kristus znamená vejít do věčného života. V nebi nebude nic jiného než láska. „V podvečer nás budou zkoušet podle lásky,“ (Jan od Kříže).

- „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“

A teď k evangeliu a Jeremjášovi:

Pokračujeme tam, kde jsme před týdnem skončili. To byla ta nadějnější půlka. Dnes to je těžší. Ježíš tedy mluví ve své domovské synagoze v Nazaretě:Dnes se naplnilo proroctví Izajáše...A... nic. Divili se a říkali: „Copak to není syn tesaře Josefa?“ Ani jedno nestačí. Ani „divit se“ ani říkat: „To známe.“ Nedokázali to slovo od Ježíše přijmout. V okolních vesnicích to bylo jiné, ale tady v Nazaretě?! Nic moc!

A Ježíš jim připomněl nepříjemnou pravdu: „Žádný prorok není vítán ve své vlasti.“ Tím je namíchl. Ale pořádně. Málem ho zabili. Člověk by se mohl ptát: „Co je vlastně tak vytočilo?“, ale víte, jak to s emocemi je. Někdy se sami divíme svým reakcí. Jak se někdy necháme „vytočit“...

Je to neposlušnost. Vzdorování evangeliu. Taky to známe. I v nás někdy Slovo „narazí“. Možná proto bylo dnes první čtení z Jeremjáše. Ten kázal Slovo, kterému vzdorovali snad všichni. Hospodinovo Slovo je síla. Boří, vyvrací, trhá a podvrací... (jako u toho Jeremjáše). Rozbíjí naše myšlenkové stavby, představy, schémata, očekávání a jak všelijak to nazýváme. Rozbíjí všechno, co není založeno na pravdě. To nemusí být vždy lež. Často to bývá omyl, klam, sebeklam... nebo to jako pravda vypadá... Slovo přichází a boří, rozvrací a podvrací, pročišťuje, aby mohlo budovat, sázet a tvořit.

Když se nás Slovo dotkne, bývá to síla. Teprve tehdy se ukáže náš hřích, ale taky pravda. To, co se stalo v Nazaretě, bylo nepříjemné; to, co bylo v Jeruzalémě za Jeremjáše, tragické.

Ale současně taky: právě odtud začíná spása. Může to být bod obratu.

Proto Slovo přichází do našeho světa a do našich životů. Jako síla, která prověří naše myšlenky a nechá jen pravdu. Bývá to střet – bolestivá srážka. A přece přichází sázet, stavět a léčit. Ty naštvané Nazareťany, vzdorovité Jeruzalémany i nás.

Rada pro nás: nevyhýbat se Slovu, neutíkat před ním, neztrácet důvěru, i když to vypadá na pořádný karambol. Jedině od něj totiž může přijít skutečný život - pořádný život - navždycky.

design by exarion.cz | 2009