Zamyšlení

„BĚDA MI“... na začátku povolání

5. během roku C

Iz 6, 1-8(9-13)/ 1 K 15, 1-11/ L 5, 1-11

Dnes slyšíme dva příběhy o povolání: Izajáš a Petr s Janem a Jakubem. A trochu taky příběh sv. Pavla. Nejsme sice apoštolové ani proroci, ale povolání se týká i nás. Všichni jsme povolaní k novému životu v Kristu a také k tomu, abychom o tomto novém životě v Kristu vydávali svědectví.

V přečtených příbězích jsme si mohli uvědomit podobnosti i rozdíly. To společné by mohlo být: Na počátku povolání stojí poznání Boha a sebe sama. (Obojí spolu úzce a tajemně souvisí). Myslím tím poznání ze SETKÁNÍ. Tehdy se před člověkem „otevře“ mimo všechnu pochybnost: „Tady je Bůh!“ - „V tomto Ježíšovi [i ve zvěsti o něm] působí osobně Bůh!“ A je to síla! Až děsivá!

Protože to současně taky znamená: „Běda mi! Jsem hříšník!“ Izajáš i Petr si uvědomují, že patří do úplně jiného světa než Bůh či Ježíš. „Mezi Bohem (Ježíšem) a mnou trčí COSI.“ Poznání je to zdrcující. Izajášovo „Běda mi!“ (hebr. ój lí), stejně jako Petrovo: „Pane, odejdi ode mne...“ třeba brát velmi vážně. Vyjadřuje těžkou (možná nejtěžší) krizi, kdy na člověka „šáhne“ jeho nicota a prázdnota. „Mezi mnou a Ježíšem je takový propastný rozdíl, že nemůžu být spolu s ním. Odejdi, prosím.“

Ale to neříká Ježíš. On říká něco jiného: „Neboj se!“ A Izajášovi Hospodin očistí ústa.

Bůh mluví a v Ježíšovi přichází do našeho světa. Nedá se odradit ani naším hříchem a překonává jej. Ničemu a nikomu nedovolí, aby se postavil mezi něho a nás. Ta síla, která toto umí, se jmenuje Láska. A každý ji nějak známe.

Neboj, Petře! tato zkušenost změní tvůj život. Právě ona ti dá sílu a ty budeš získávat lidi pro Boží království. Právě to, co jsi tu na lodi prožil a co tě tolik poděsilo, dá sílu tvému svědectví. Lehké to nebude. Mnozí ti nebudou věřit. Dokonce je to nebude ani zajímat. Kdybychom četli dál 6. kapitolu z Izajáše, tam bychom to slyšeli „natvrdo“. Ale přece toho nebudeš litovat.“

K epištole: Pavlovo evangelium. Původně slovo „evangelium“ neoznačovalo knihu, ale krátké poselství, krátký souhrn víry. Co k takovému krátkému souhrnu patří? 1) Připomenutí smrti a 2) vzkříšení Ježíše Krista a pak 3) slovo o tom, jak to souvisí s naším životem.

Dobrá zpráva nám říká, že Náš hřích je v Ježíšově smrti překonán. I naše smrt. Žijeme teď v tomto Ježíšovi – a to navždy.

Pavel moc dobře ví, co to znamená pro něj osobně. Slyšel to od bratří, ale taky to sám zažil. Bylo to něco podobného jako Izajáš či Petr: „Ach, co jsem to zač! Nedochůdče! Nedonošenec! K čemu můžu být užitečný!? A přece pro toho Ježíše mne Bůh zahrnuje svou přízní a dokonce se můžu účastnit na jeho díle.“

Milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo (ř.kené od kenos).“ Doslova: „prázdná“ nebo taky „jalová“. To všechno přineslo v Pavlově životě skvělé ovoce. A nese dodnes.

Ve vší skromnosti můžeme i my říct: Totéž se děje i nám. Jistě ne v takové míře jako Pavlovi či Petrovi. Ale milost se děje i nám. Pro tohoto Ježíše zahrnuje Bůh svou přízní i nás... Boží zalíbení mění naše životy. Přemáhá náš hřích i naši smrt. Všude tam, kam ji člověk „pustí“, ukazuje, co „umí“. Rozhodně není prázdná ani jalová. „Dělá velké věci.

design by exarion.cz | 2009