Zamyšlení

Na prahu nového Božího světa...

6. během roku C

Jr 17, 5-10/ 1 K 15, 12-20/ L 6, 17-26

Z Prvního listu do Korinta jsme dnes mimo jiné slyšeli: „Jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání (ř. anastasis nekrón)?“ To neznamená, že by říkali, že po smrti není nic. Kdepak. Nejspíš sdíleli všeobecnou starověkou představu, že po smrti duše odcházejí do podsvětí a tam dále existují jako jakési stíny. Vzkříšení znamená víc než další posmrtnou existenci duší. To je obnovení jednoty těla – duše a ducha. To je obnovení hmoty a její proniknutí Duchem. Vzkříšení to je obnovení celého člověka a všeho, co k němu patří, všech jeho vztahů, celého jeho světa. Vzkříšení znamená, že se vrátíme (C. S. Lewis. Dopisy Malcolmovi). Že ožijeme my a celý náš svět. Že budeme proměněni do nové krásy... Základ křesťanství se dá vyjádřit: Ano, toto vzkříšení opravdu existuje. Tento proces už začal. Ježíš takto vstal z mrtvých. Jako první. Na tom to všechno stojí. Jestli skutečně vstal, pak je to pravda a my stojíme na prahu nového vesmíru, nového nebe a nové země. Dveře jsou otevřené. Apoštolové dosvědčují, že to pravda je. „Ano, skutečně vstal. Ano, stojíme na prahu nového vesmíru.“ My jejich svědectví přijímáme a připojujeme se k němu. Nedovedeme to pochopit a vysvětlit. Cítíme, jak nás to přesahuje. Ale současně taky cítíme, že to je pravda. Věříme, že Ježíš vstal z mrtvých. Věříme ve vzkříšení mrtvých.

V evangeliu začíná Ježíš učit. Začíná blahoslavenstvími. Prý je to podoba antických blahopřání. Komu patří gratulace. Kdo je opravdu šťastný. Kdo? Chudí, hladovějící, plačící, nenávidění pro Krista. U Lukáše patří k začátku Ježíšova vyučování o Království taky bědy. Ty kontrastně doplňují blahoslavenství. Na jedné straně „juchachá“, na druhé „ouvej“.

Blahoslavenství zvěstujítajemného Boha, který zcela přesahuje lidské uvažování“. Boha, který se zajímá a jedná ve prospěch chudých, hladovějících, plačících a jim podobných. Podtrhl bych slovíčko „tajemně“. To je asi náš problém s Bohem. Že je tajemný, tajemně přítomen, tajemně jedná. To znamená skrytě. Pro oči i pro rozum. Kde ho máme hledat? No, mezi chudými. Kdy je s námi? No, když jsme chudí a zdá se nám, že nemáme východiska. Proč to tak je? Chceme se mít dobře, být zajištěni... a Bůh nám říká: „To pro vás moc dobré není.“ Proč je Bůh s námi nejvíc, když pláčeme, jsme chudí...? Proč dopouští, že někteří jsou chudí...? Proč to tak je? To je záhada. Hlavní je ale vědět, že to tak je. Že Bůh je s těmi, kdo jsou vytlačeni někam na okraj, s těmi, se kterými se ani nepočítá. Že je přítomen obzvlášť Tam, kde to vypadá ztraceně. [„Pán nad nemožným“ (malá sestra Magdaléna Ježíšova). Tam, kde je pozdě na jakoukoli nápravu (Zu spät – Martin Werlen OSB)]. Přijmout tajemného Boha i s jeho záhadami a plány. Svěřit se jim. Toto žije Ježíš a totéž nás učí. Učíme se to celý život. Je to prosté a zároveň strašně složité. Aspoň pro nás :-).

Říct „Běda vám“ neznamená výhrůžku nebo kletbu. Je to konstatování. „Jste-li zabezpečeni, nasyceni..., nacházíte se ve velkém nebezpečí, že minete to, co pro vás zamýšlí Bůh.“ V podobném smyslu říká JeremjášProkletý muž, který spoléhá na člověka...“ To není kletba. To je konstatování. Opřít se o člověka – třeba i svatého – o lidské výtvory a instituce – třeba i svaté, jako to dělali Jeremjášovi současníci, vás neuchrání ani nenaplní.Ocitáte se ve velkém nebezpečí. Tudy cesta nevede. Takhle skončíte ve velké prázdnotě. To byste jednou opravdu hrozně plakali.

Pořád stojíme na začátku. Pořád se to učíme. Tu správnou směs odevzdání a vzdoru, pasivity a aktivity, důvěry k lidem a víry v Boha. Ježíš je s námi a učí nás. Otcova vláda je větší, slavnější a krásnější, než si dovedeme představit. Jeho plány s námi a se světem taky. Věříme, že se naplní. Způsobem a cestami, které zná jen Bůh. Stojíme na počátku něčeho velikého a slavného...

design by exarion.cz | 2009