Zamyšlení

Kdo opravdu jsme?

1. postní C

Dt 26, 1-11/ Ř 10, 8b-13/ L 4, 1-13

Postní doba, kterou jsme ve středu začali, je přípravou na Velikonoce - a na křest. V čem ta příprava spočívá? Vrátit se a upamatovat - přes všechny zmatky - na to, kdo jsme. O to jde i v evangelním příběhu o pokušení Ježíše na poušti. Ďábel se snaží zpochybnit Ježíšovu identitu Božího Syna. „Opravdu věříš Bohu, že jsi jeho Syn? Jeho slovo ti stačí? Nechceš to vyzkoušet? Vyžádej si nějaký jasný důkaz – potvrzení, že to je pravda. Jsi-li Syn Boží, máš na to přece právo...“ Ježíš na to odpovídá: „Ne! Nic takového! Slovo Otce stačí.

Kdo opravdu jsme? Jako křesťané společně (církev) i jako jedinci? To znamená slyšet Otcovo slovo a v něm se upamatovat náš příběh - příběh Božího lidu. Je to příběh o tom, co nám Bůh daroval a co s námi udělal, kudy nás provedl.

Co nám daroval? To jsme slyšeli. Zřetelně třeba v prvním čtení. To bylo jedno z liturgických vyznání Izraele. „Malé dějinné krédo“ (Gerhard von Rad). „Neměli jsme stálý domov ani vlast. Skončili jsme jako imigranti v Egyptě, ale Egypťané s námi zle nakládali... Tu jsme úpěli k Hospodinu... a on nás vyslyšel a vyvedl z Egypta pevnou rukou... Nyní jsme svobodní lidé... máme domov a vlast... všechno v Hospodinu.

Je to i náš příběh. Je to i o nás. Bůh nás vysvobodil. Poslal svého Syna a vydal ho za nás za všechny. A on - za cenu své velké bolesti - překlenul propast mezi námi a Bohem. „Roztáhl se“ přes tu děsivou hlubinu, až ho to stálo život. V jeho jménu máme otevřenou cestu zpět.Kdo vzývá jméno Páně bude zachráněn,“ (viz druhé čtení). Bůh nám tak projevil svou přízeň a lásku. A to platí. A má to svou váhu. Pořádnou. Nepředstavitelně pořádnou.

Tento příběh si máme vyprávět sami pro sebe a pro své potomstvo i pro druhé kolem nás. Máme ho vyprávět a říkat: „To je i o vás. I vy do toho patříte. V tomto příběhu nacházíme pevnou půdu pod nohama a pak i svou cestu a cíl. Bůh nás osvobozuje, abychom směřovali do jeho svobody. Tam jsme doma. V té ožíváme a zakoušíme radost.

Boží svoboda. Boží osvobození. Radost. Naplněný život. Přesně toto budeme slavit o Velikonocích. Mysleme na to už od začátku. To je náš příběh. Naše cesta. Po ní jdeme. To jsme opravdu my. Nebo: Tehdy jsme to opravdu my. To se vyjevuje i ve zkouškách a pokušeních, kterými procházíme. Naštěstí už ne sami. Ale spolu s Ježíšem.

design by exarion.cz | 2009