Zamyšlení

Odvalení potupy Egypta...

4. postní C

Joz 5, 9-12/ 2 K 5, 16-21/ L 15, 1-3.11b-32

Pokračujeme v naší vnitřní cestě ke kořenům. Kdo jsme před Bohem? Kdo jsme doopravdy?

Naše identita spočívá v ČINU Hospodinově. On NĚCO udělal. A díky tomu jsme tím, kým jsme. Bible jako celek o tomto ČINU svědčí. My jsme dnes slyšeli tři ukázky. Nezapomeňme na ně. Přemýšlejme o nich. Co to bylo?

Asi nejznámější je Otec z evangelního podobenství. Vyhlíží zatoulané a ztracené syny. Oba. Běží (nebo jde) jim naproti. S radostí je přijme. Vystrojí pro ně a pro všechny kolem bujarou slavnost. Tak jedná Bůh. I s námi. To je Bůh!

Taky zaznělo: „Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám hříchem učinil.“ To, že Bůh něco udělal pro nás, by už samo o sobě bylo veliké. Ale toto!? Toho, který ho nikdy nezklamal... vydal kvůli těm, co na Boha kašlou a „jsou na něho sprostý“ (J. Reinsberg). Jen si to představte! Abychom mohli začít znovu – s čistým štítem. Jaký je Bůh formát! A jak mu pořád křivdíme svými představami!

Nejméně známé bylo asi to první čtení. „Dnes jsem od vás odvalil egyptskou potupu (hebr. cherpat micrajim).“ Shrňme si kontext: Izrael je téměř u cíle. Prošel pouští. Přešel rozvodněný Jordán a konečně stanul v Zemi zaslíbené. Všichni muži jsou obřezáni. Přijímají smlouvu Hospodinovu se vším, co k tomu patří. Pospolitost se připravuje na Pesach (= Velikonoce). První Pesach v Zemi zaslíbené! A Hospodin jim řekne: „Dnes odvalím potupu Egypta od-nad vámi.“ (Překlad: Beneš, Jiří. Jozue. Svatá slova v knize Jozue.) Egypt není jen teritorium. Je to způsob myšlení, uctívání a života. Můžeš být tisíce kilometrů od Egypta a přece být srdcem tam. Vyšli sice z Egypta, ale uvnitř jim Egypt pořád vládne. (Podobně jako pro náš národ totalita skončila před skoro třiceti lety, ale vnitřně nám pořád vládne. Pořád nás mají určitým způsobem v moci...). Pro nás Egypt symbolizuje „to staré“, „to nevykoupené“, náš hřích, naše stereotypy, naše způsoby „uchopování“ svatých tajemství. Egypt zotročuje. Neumožňuje nám podívat se na všechno z jiného úhlu. Nedává volný prostor. Obepíná vás kolem dokola. Pevně. Pro jistotu dvakrát. Přesto všechno spojené s Egyptem nás fascinuje. Je to přece jen jakási jistota. (Zkusme přemýšlet o tom, co je „ten náš Egypt“. Může se tvářit i docela křesťansky a biblicky. Může...) Dokud budeme mít Egypt v hlavách a v srdcích, nebudeme opravdu svobodní. Pro nás lidi není lehké zbavit se egyptské potupy. Spíš je to nemožné.

A teď: Bůh v Gilgálu odvalil (hebr. galal) moc Egypta z myslí Izraelců. Už nebude nad nimi. Už není. Nebo už nemá nad nimi moc. To udělal Bůh. To může jen on. A ON TO UDĚLAL! Nejen jednorázově, ale taky deklaroval svou ochotu dělat to stále. Udělal to a dělá to Hospodin sám. I na nás. Odvaluje to staré, nevykoupené – z nás. Tak nás postupně osvobozuje víc a víc. To je evangelium. Je to Bůh sám. Iniciativní. Neštítí se naší nečistoty, potupy, hanby, svázanosti a čehokoliv dalšího... Vstupuje do toho. Osvobozuje nás. Skutečně. Uschopňuje nás slavit věčné Velikonoce a směřovat k nebeské slavnosti. A my se učíme k tomu říkat své „AMEN“ - ústy, ale také činy a životním postojem.

design by exarion.cz | 2009