Zamyšlení

Jízda mořem...

5. postní C

Iz 43, 16-21/ Fp 3, 7-14/ J 12, 1-8

Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.“ Tohle že řekl Pán Ježíš?! Cosi v nás se tomu brání. To nám „k našemu Pánu Ježíši“ nějak „nesedne“. A přece je to v evangeliu! Co se tím chce říct?

Ježíšova přítomnost – jeho pozemský život – je jedinečný, neopakovatelný. To je TA CHVÍLE, která otvírá dveře Božího království. Jen tak se nám otvírá nebe. Tady v tomto životě. Nic není přednějšího než Ježíš mezi námi. Proto je taky pomazání Ježíše Marií z Betánie jedinečné a patří do evangelia. Nebylo to žádné plýtvání. Ona pochopila – lépe než apoštolové, co znamená TATO CHVÍLE. Pomazala Ježíše k pohřbu. Dopředu. Ježíš brzo umře. To budeme v příštích dnech rozjímat. Ježíš brzo umře. Rozjímat smrt Páně není nic lehkého. Jednou jsem v kázání slyšel, že kdyby se nám to rozjímání o smrti Ježíšově opravdu podařilo, tak bychom to nepřežili (J. Reinsberg). Je to pravda. Je to smrt všech smrtí. Naštěstí se nemusíme bát. „Úspěchem“ by bylo, kdybychom se tomu děsivému a zároveň silnému tajemství smrti Páně aspoň o trošku přiblížili. Víc než nelze očekávat. Jestliže Ježíšův život v lidském světě je jedinečný, neopakovatelný, tak jeho smrt je to nejjedinečnější a nejparadoxnější tajemství. To je TA CHVÍLE, kdy se otvírají dveře Božího království. Tady máme pramen věčného života. Protože tady je láska nejsilnější. (Ale to přijme jen víra!) Protože přitom smrt zůstává smrtí, nespravedlnost nespravedlností. A přece je to život a spravedlnost. Marie z Betánie to asi všechno nechápala, ale byla na cestě správným směrem. Tehdy asi jako jediná. Proto se jí dostalo takového ocenění od Ježíše.

Tajemství smrti a pohřbu Ježíše! Přitahuje nás a současně s ním „máme problém“. Naše srdce k tomu říká své „Amen“ a současně ho svírá hrůza.

Apoštol Pavel v dnešním druhém čtení píše o tom, jak silně chce poznat moc a sílu Ježíšovy smrti, protože jen tak bude mít podíl na vzkříšení. Pro sv. Pavla je poznání Krista a jeho smrti tou nejvyšší hodnotou. Všechno, co ve svém životě poznal a získal, považuje za ztrátu... za smetí.... odpadky (ř. skybala). Klidně si za to dosaďte ještě něco drsnějšího... Apoštol to nedělá z nějaké chorobné záliby ve smrti. Prostě pochopil, co znamená Ježíšův život a jeho smrt. V dějinách lidstva není nic cennějšího než smrt Krista. Poznat ji – nebo se jí aspoň trošku přiblížit – jen nad všechny poklady. TADY je pravá moudrost a moc. To je svědectví sv. Pavla. Stojí tu v jedné řadě s Marií Betanskou z dnešního evangelia.

Ještě ke čtení ze Starého zákona: Hospodin si razí cestu mořem... a taky pouští... a taky mezi nepřátelskými vojsky (velkými a silnějšími). Boží cesta vede přes tajemství smrti; přes to, co nás ohrožuje a děsí a vystavuje nás velké zkoušce. Tudy chodí on. Tudy vodí svůj lid. Taky nás. Aby přivedl „nové věci“ - nový život, bez umírání, beze strachu... Moc Boží lásky je velká, veliká, větší než cokoli a kdokoli jiný. On „dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není,“ (Ř 4, 17c). Odtud bereme sílu, abychom se nebáli Jeho těžkých cest.

design by exarion.cz | 2009