Zamyšlení

„Jeden koláč“

Památka Poslední večeře

Ex 12, 1-4. 11-14/ 1 K 11, 23-26/ J 13, 1-15

Slavíme největší Boží činy, které přinášejí záchranu. Ve Starém zákoně je to „Vyjití z Egypta“ a v Novém „Ježíšovo sebevydání se Otci na smrt a život“. Ale znamená to mnohem víc. V Ježíšově sebevydání se nám vydává Bůh sám.

První nás učí, že Bůh osvobozuje svůj lid. Je to Bůh, který miluje svobodu a dává ji zotročeným a nesvobodným. Druhý na to navazuje a dává svobodu od hříchu, smrti..., svobodu k novému životu s Bohem na věky.

Žijeme z toho, co pro nás všechny Bůh udělal. Stalo se to v dávné minulosti, a přece je to pro nás stále přítomné. Když se scházíme, abychom to slavili. Děje se to dnes – tady a teď – v lámání chleba a podávání kalicha.

Je to veliké tajemství. Když o něm člověk mluví, zmůže se jen na slabé blekotání. Na druhé straně nelze o tom mlčet.

Letos mi z těchto čtení vystoupilo toto: Boží záchranné činy vedou lidi dohromady. Není to privátní oslava. Bůh chce společné slavení. V Izraeli je to rodina, ale taky další lidé. Nikdo by neměl slavit Boží záchranu sám.

Slavíme společně. Setkáváme se. Připomínáme si. Učíme se to dělat spolu. I dnes. Vycházíme ze sebe, vzdáváme se sebe a jdeme si navzájem naproti. To si přeje Bůh. Společné slavení. Překonání izolace, odcizení. Bůh chce, aby to byl náš společný podnik. „Náš“ znamená Boží a nás všech. Tomu žehná. To poctí svou tajemnou přítomností.

Lámeme chléb a podáváme kalich a tím činíme přítomným Ježíše, jeho lásku, jeho sebevydání se Otci. Je to minulost a současně není. Dnes je ten večer. Dnes je ta noc. Dnes se děje záchrana Boží. Láska překonávající strach ze smrti a smrt samotnou je tu teď mezi námi. Jako zvláštní dar Boží. Z lidského pohledu tvoří lámání chleba a podávání kalicha prosté gesto dělení se. Dělíme se... máme společný chléb... a společný kalich. Uvědomujeme si, že k sobě navzájem patříme... navzdory všem rozdílům... patříme k sobě. Uvědomujeme si, že Bůh zachraňuje nás společně... a taky mnohé, o kterých nevíme a které neznáme.

Tak to dnes slavíme. Kristus se za nás vydává a dělá z nás všech své tělo. Jsme s ním „jeden koláč“. Tak to napsal kdysi Luther. Velmi výstižně. Jsme Kristovým tělem. Jsme s ním a navzájem „jeden koláč“. Nebo „jeden bochník chleba“. To taky znamená, že máme pokračovat v jeho díle. Sami plní milujícího Boha máme – můžeme svou otevřeností a svým laskavým přístupem ve světě zpřítomňovat Boha, který zachraňuje.

Člověk nad tím nestačí žasnout a zároveň to vede k velké bázni. Boží láska je něco tak velikého, nepředstavitelně většího, než si dovedeme představit!

Tak to dnes slavíme. To máme dělat. Tím se máme stát. Společně a spolu se všemi, kdo Kristu patří. Jeden koláč pro všechny hladové.

Kéž nás navzdory naší malosti a slabosti tento milující Bůh opravdu zasáhne a promění, abychom se tímto „jedním koláčem“ opravdu stávali! Kéž druzí poznají, že Bůh je takový. Milující, zachraňující, osvobozující... Jen láska, ale obrovská a mocná...!

design by exarion.cz | 2009