Zamyšlení

Nic Ho nezadrží...

2. velikonoční C

Sk 5, 27-32/ Zj 1, 4-8/ J 20, 19-31

Dnes dostáváme z Bible opět pořádnou porci. A to jsme nejspíš ještě pořádně nestrávili tu z Velikonoc.

Co slyšíme dnes? Dnešní poselství má dvě ohniska. Ježíš se právě ve svém ukřižování a vzkříšení definitivně ukázal jako nejvyšší Pán; Alfa i Ómega, ten, který byl, který je a který přichází. Nejvyšší autorita. Ta spočívá v tom, že přemáhá hřích a dává pokání. To je to první ohnisko. Ježíš přemáhá hřích a dává nový život. Vyvazuje nás ze zapletenosti do nejrůznějších řetězců zla, viny; z různých zlých náklonností, z nichž nejsme s to se vyhrabat. Už dnes nám dává nový život, nový pohled, svobodu. I my o něm můžeme vydat svědectví, že ho Bůh posílá, aby přinesl Izraeli a všem lidem pokání a odpuštění hříchů (Sk).On dává Ducha – zmocňuje – ke službě odpouštění hříchů.Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny.“ Na základě těchto slov slavíváme svátost pokání. „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny.“ Co to znamená? Že Ježíš odpouští všem. On odpouští na nebi. A na zemi pověřuje své učedníky – tedy církev – aby to rozhlašovala, aby to díky ní lidé věděli. Ježíš odpouští hříchy. Ježíš přivádí člověka k pokání. Bez něho by to vůbec nebylo možné. Ale on to dělá, díky němu můžeme i my...

Ježíš mocí svého ukřižování a vzkříšení (=mocí lásky) dává – nabízí každému nový život. A my jsme jako církev zmocněni toto říkat lidem a světu. Ježíš je odpuštění a nový život pro každého. (A my jsme z toho poněkud na rozpacích. Bojíme se, abychom to s tím odpuštěním a milosrdenstvím nepřehnali. Bojíme se, že zdůrazňovat Boží lásku je nevýchovné. Nebo se mýlím?)

Ale ještě to druhé ohnisko. To je víra. Na všem tom úžasném: na odpuštění, na novém životě, máme podíl jedině, pokud věříme. „Abychom věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abychom věříce měli život v jeho jménu.“ Jak to, že někdo věří a někdo ne? Kdo opravdu věří? Máme tam dnes toho Tomáše Dvojče. Prý nevěřícího. Opravdu? A co ti ostatní ti víru měli? - Kdyby ji v nich Kristus nevzbudil, neměl by ji nikdo. To je to poselství. Vzkříšený přichází k učedníkům. Nejen k těm na počátku, ale i k těm dnes. Překonává všechny zámky, petlice, řetězy, pancíře. Překonává všechny překážky. Přichází. Nikdo a nic ho nezastaví. Přichází a přináší pokoj. Dává poznat svou přítomnost a tím přemáhá nevíru učedníků a proměňuje ji ve víru. Ostatní uvěřili, protože se s nimi Ježíš setkal. Tomáše to napoprvé minulo, protože tehdy absentoval. Ale Ježíš přišel extra i za Tomášem. A tak uvěřil i on, protože Ježíš přišel taky za ním. Vzkříšení neznamená, že Pán „někde je“, ale že přichází k nám – smíme věřit, že přichází ke každému...- zajímá se o člověka... setkává se... Právě to poznáváme díky sv. Tomášovi. Kristus nepřichází soudit a vyčítat. „Ty nemáš víru?“ Přichází, aby v nás víru probudil.

Tak pro nás celý ten evangelní příběh není jen příběhem o někom, ale taky o nás. I my smíme žít novým životem, bez zátěže hříchů. Smíme žít v jeho jménu. I když jsme neviděli očima a nešáhli si rukama.

design by exarion.cz | 2009