Zamyšlení

V rukou toho, který zůstal věrný - Bohu i nám...

4. velikonoční C

Sk 9, 36-43/ Zj 7, 9-17/ J 10, 22-30

Druhé čtení a evangelium se výslovně dotýkají myšlenky, že Ježíš je ten dobrý Pastýř. Dobrý Pastýř. To je obraz, který vypovídá o Ježíšovi i o nás. Obraz. Pomůcka. Znázornění. Dává nám nahlédnout do toho, co se děje mezi Ježíšem a námi. Pro lidi ve starověkém Izraeli to byl obraz dobře srozumitelný. Skoro každý tam někdy pásl ovce nebo kozy a věděl, co takové pastýřování obnáší. Pro nás už tak srozumitelný není. Náš svět je jiný. Pro nás by Ježíš asi použil obraz jiný. Nevím, jaký. Můžeme o tom přemýšlet. Co myslíte? Přijdete-li na něco, podělte se o to, prosím.

Jak máme rozumět obrazu Pastýře a oveček?

Známe se navzájem. On nás. My jeho. Ví o nás. Zná naše jména. Zná nás. My poznáme jeho hlas. Známe aspoň trošku jeho styl jednání. Něco nám říká: „Toto bude On...“ - „To je ono...Mezi jím a námi existuje vztah. (To je to, co si říkáme celou velikonoční dobu. Nevidíme ho sice vzkříšeného. Nemůžeme si na něho sáhnout. Ale jsme spojeni. My s ním a on s námi.)

Táhne nás to za ním a on nám dává... život věčný. Dává. Už teď. Když ho následujeme. Tím, že se držíme v jeho společnosti... Tím, že jsme s ním... dostáváme život věčný. A smíme věřit, že tak to bude pořád... V tom spočívá věčný život. Být pořád s ním. Druhé čtení z Apokalypsy to vyjadřuje slovy: „...bude je pást [=Beránek před trůnem]a povede je k pramenům vod života...“ Dá jim věčný život. To může jen on. A on to dělá. Dává jim věčný život. A to je. To se děje. V tom se nacházíme.

Nezahynou na věky. Nezahyneme na věky. Nevypadneme z toho ani smrtí.

A nikdo – žádná síla – nás nevyrve z jeho ruky. On nás drží pevně. Ne, aby nás ovládal. Abychom žili. Abychom byli sami sebou v něm... Abychom prostě byli... Plni bytí. Plni života. To je víc než pouhé existování. Víte, že být souvisí s tajemstvím Božího jména. „Jsme, který jsem, “ (Ex 3, 14). Drží nás. Pevně. (Člověku se chce na základě jiných textů doplnit: pevně a přitom něžně... ) Nepustí nás a nedá nás. Za nic nás nedá. Když nás bude chtít pohltit (a to k realitě pozemského života patří. Nevyhneme se tomu.), když nás bude chtít pohltit nicota, prázdnota, smrt, satan... všechna hrůza. On nás nedá. Zůstaneme v jeho ruce. A tak i v Boží blízkosti.

Toto si smíme připomínat a na to myslet... Jsme v rukou toho, který si prošel tím nejtěžším a vešel do života v blízkosti Boží. Vždycky byl věrný Bohu, ale taky nám. Každý za sebe může říct: „Vždycky byl věrný Bohu, ale taky mně.“ Jsme v jeho rukou a on nás nedá. To je dobrá zpráva. Dobrá informace. Z ní se dá hodně načerpat...

design by exarion.cz | 2009