Zamyšlení

Svátek BLÍZKOSTI...

Letnice

Sk 2, 1-11/ Ř 8, 14-17/ J 20, 19-23

Slavíme Letnice – Svatodušní svátky. Co to vlastně znamená?

Že nejsme sami. Na celý ten duchovní a etický zápas, na celou tu namáhavou cestu člověka, nejsme sami. Nikdy. Je s námi Pan Někdo. Máme na své straně velmi nenápadného, a přece mocného Pomocníka. Nevidíme ho ani neslyšíme. Ale je v nás – jako tichý Společník, vznešený Host. Duch svatý.

Je nám nejblíž, a přece s ním máme velký problém. Protože je neuchopitelný. Zve nás, a pokud jeho rozhodnutí přijmeme, povede nás. Nenutí. Jen zve.

Je neuchopitelný. Nevyjádřitelný. Mluvíme o něm jen pomocí symbolů.

Zakoušíme ho, ale jak tuto zkušenost vyjádřit?

Zkušenost Ducha to je dynamika, nový život. Čerstvý vítr. Nový pohyb. Vzpruha. Osvěžení. Nové nadechnutí se. Říkáváme, že Duch je Dech Božího života... Dech vzkříšeného Ježíše... Taky síla Božího života. Oheň, u něhož se můžeme ohřát. Oheň života. Proto asi červená liturgická barva. Ale taky osvěžující déšť a vonící olej, který přináší úlevu a uvolnění. Vedle hukotu větru je to taky nádherné ticho. Taky svoboda. Zkušenost svobody.

Ze čtení této bohoslužby jsme mohli zachytit dva aspekty Ducha (z nekonečné škály jeho projevů).

Za prvé. Působí blízkost mezi Boha a námi. A z vyprávění Sk vidíme, že působí taky blízkost mezi lidmi. Dává nám zakusit, že Bůh je náš dobrý Otec a my jeho milované děti - a navzájem jsme bráchové a sestry. Dává nám zakusit, že Bůh je nám blízko. To, co nás spojuje – ten, který nás spojuje – je silnější. Potřeba blízkosti je hodně aktuální. Znáte ten citát od Martina Heideggera o tom, že moderní technika překonala vzdálenosti mezi lidmi, ale nevytvořila blízkost. Překonání vzdáleností neznamená automaticky vytvoření blízkosti. Teprve Duch vytváří blízkost. Takovou, ve které je člověku nejen dobře, ale hlavně se v ní ožívá všechno to dobré, co do něho Bůh vložil. Takže první je blažená a blahodárná blízkost.

To druhé. Duch působí odpuštění hříchů. Díky němu člověk nachází východisko z bludiště hříchů a vin. Těch svých i těch druhých. Duch dává sílu a moc odpustit – a obnovuje všechny narušené vztahy. Kde je Duch, tam se rodí šalom – pokoj, harmonie, soulad.

Tento Duch je s námi. A zve nás a nabízí své společenství. Cesta Ducha pro nás může začít teď... kdykoli. Nebo její další etapa....

Tak toto slavíme. A je co slavit. Na nic nejsme sami... máme Společníka. Někdy sice propadneme panice, ale když se zklidníme, poznáme, že on je tu... a on nás uvádí do nového života, nového světa, plného Krista.

design by exarion.cz | 2009