Zamyšlení

Žádný monolog...

Trojice (cyklus C)

Př 8, 1-3. 22-31/ Ř 1, 1-6/ J 16, 12-15

Slavíme Boží Trojici. Děláme to obzvlášť první neděli po Letnicích. Což je právě dnes. Mluvit o Trojici bývá velmi obtížné. Je to téma nad naše možnosti mluvit i naslouchat. Proto prosím o shovívavost.

Mezi námi a Bohem by byla nepřekonatelná propast. Byla by, kdyby.... Kdyby co? Kdyby se nám Bůh sám od sebe nedal poznat v Ježíši z Nazareta a v Duchu svatém. To představuje základní křesťanské vyznání. Ježíš nám tady na zemi ukazuje, jaký je Bůh.

Co můžeme díky Ježíšovi o Bohu poznávat? Že v Bohu je jednota a současně rozmanitost, vztahy a komunikace. Prostě život, pramen života. Že to všechno má osobní charakter. Boží jednota je jednotou lásky.

Zkoušejme naslouchat biblickým čtením. Kam nás vedou? Na co ukazují?

To nám naznačuje už první čtení z Přísloví. Mluví tu Paní Moudrost... Záhadná bytost. Není totožná s Hospodinem, ale je mu blízká. Hodně. A to od Počátku. Tím se v Bibli myslí „Začátek všech začátků“, tajemství samého stvoření nebe a země... Kdy z ničeho vzniklo všechno. Kdy se zrodil čas. Pro nás nepředstavitelný moment. Paní Moudrost byla u toho. Dokonce se na tom aktivně podílela. Jako společnice. Jak je to možné? Kdo je tato Paní Moudrost? Co to vypovídá o Bohu a o našem světě? Naslouchejme pozorně biblickému čtení. Paní Moudrost byla od Počátku potěšením Hospodina a jejím potěšením je být s lidmi. Vypadá to jako by „nějak“ spojovala Boha a svět lidí. Co to vypovídá o Bohu a našem světě? Máme o čem přemýšlet.

Bůh pro nás zůstává tajemstvím. Ježíš nám ukazuje, že to je tajemství lásky. Bůh se neuzavírá sám do sebe, ale vychází ze sebe. Jde naproti svému stvoření – zvláště člověku. Nevede monolog. Mohl by, ale nevede. Miluje dialog a pestrost s rozmanitostí.

Boží věčný život a svoboda jsou děním lásky. To je velmi dobrá zpráva. Vědět, že celý vesmír vzešel z Lásky a v stále spočívá v rukou toho, kdo je láska... už je samo o sobě osvobodivé a úlevné. Za tím vším není nevyzpytatelné „Něco“ nebo „Někdo“, nýbrž Ten, kdo je láskou.

Ale tím to nekončí. Evangelium nás učí, žedo tohoto dění Boží lásky patříme i my. Týká se to i nás. My jsme milovaní a Bůh stojí i o naše projevy lásky. Vstupuje do našeho světa vnějšího i vnitřního a naplňuje jej a oživuje svou láskou. Mluví k nám – k našemu nitru. Nabízí své vedení. Připomíná nám. Snad můžeme říct: aktualizuje Ježíšova slova a vyjevuje Boží plány. A ty jsou dobré. Nemusíme se bát. Můžeme důvěřovat. Smíme očekávat konečné vítězství pravdy, dobra, lásky. Smíme očekávat skutečnou svobodu, radost.

V jednom ze zpěvů z Taizé se zpívá: „Náš Bůh je láska. Mějte odvahu žijte pro lásku. Náš Bůh je láska. Nemusíš se bát.“

To je přesně ono.

design by exarion.cz | 2009