Zamyšlení

Muž z Nazareta versus Legie...

12. během roku C

Iz 65, 1-9/ Ga 3, 23-29/ L 8, 26-39

Dnes máme parádní „nálož Slova“. Člověk neví, do čeho se dřív pustit. Zaposlouchejme se pořádně – a dlouho. Chce to čas. Hodně času. Poslouchejme, čtěme, přemýšlejme o tom. Čekejme. Nebojme se. Bůh k nám nakonec promluví...

Čeho jsem si všiml a jak to ke mně promluvilo? Je toho tam pochopitelně mnohem víc. Ale o to málo, co mne zasáhlo, se pokusím s vámi podělit.

Z Izajáše to bylo slovo o nevěrnosti Božího lidu a taky o věrnosti Boha vůči jeho nevěrnému lidu. To je dobré. Sice to z nás nesnímá odpovědnost a neochrání nás před důsledky našich špatných činů. To ne. Ale dává to přece jen důvod k naději. Náš Bůh je takový, že stále poskytuje spoustu důvodů k naději. I když se někdy situace jeví jako „zabitá“ na roky a desetiletí. Vzpomeňme třeba na Izraelce na počátku zajetí. Anebo na naše předky někdy v roce 1949-50. Bez naděje by to člověk těžko zvládl. Naděje bývá většinou „běh na dlouhou trať“. Člověk ji potřebuje právě pro to, aby vydržel a nevzdal to. Bůh mluví k člověku a tím probouzí naději. (Má to smysl. Je co dobrého očekávat.) „Tak budu jednat kvůli svým služebníkům, aby se nic nezmařilo. Dám vzejít z Jákoba potomstvu a z Judy tomu, kdo dědičně obsadí mé hory.“ Ale má to smysl i pro ty, co přijdou v budoucnosti. Můžou si říct: „Hospodin myslel taky na nás.

Z epištoly slyšíme o tom, že Ježíš z nás učinil svobodné lidi – a tedy taky zodpovědné. A taky propojil všechny rozdíly a přehrady mezi námi. Ve světě lidí patříme k různým národům, sociálním skupinám. Máme různé role. Před Bohem jsme všichni jedno v Kristu Ježíši.

V evangeliu jsme dnes měli tu děsivou legii démonů v muži z Gerasy. Představte si ty iracionální síly – nesmyslné, destruktivní-, co mohou ovládnout člověka a celé národy – a často ovládají. Zaslepí a ochromí člověka tak, že pak nevidí, neslyší, nedochází mu, co se to vlastně děje. Nevidí zjevné. Není schopen udělat, co je správné. Rozumové argumenty nezabírají. Jsou to totiž duchovní moci, které lidi ovládají. Nemusí to mít vždycky masivní – démonickou podobu – jako v evangelním příběhu. Někdy to může být takové nenápadné, lidské...

Lidé se báli zběsilého muže v Gerase. Právem. Vždyť to byla síla! Nebezpečná!

Tu přijde jiný muž – Ježíš z Nazareta – a potká se s oním zběsilcem. A legii (tisíce!!!) destruktivních duchů z onoho člověka vyžene. Klidně, suverénně. A pak se teprve ukáže nespoutaná síla této Legie. Zničení, zkáza, smrt!

Ale onen nešťastník je svobodný. „Sedí Ježíšovi u nohou (jako učedník), je oblečený a chová se rozumně.“ A lidé, co se o tom dozvěděli, se bojí ještě víc. Hrůza! Zvláštní, ale pochopitelné. Uvědomili si, že přišel skutečný SILÁK. Jak hrozná je síle legie démonů? Ale co to musí být za sílu, která tuto legii přemohla! Kdo to v Ježíši přichází – i mezi nás?! Co dělá a bude dělat s námi a s naším světem!? Jaká to síla! Osvobozující. Rozmnožující život. Zkusme si to představit, jaká to je, když přichází svoboda tam, kde jsme byli spoutaní a přikrčení, kde jsme si už nedokázali doufat. Ta šeď a najednou život, svoboda, pestrost... Nevede nás Boží slovo právě tam? Jak se projeví Ježíšova síla v nás a v našem okolí?

design by exarion.cz | 2009