Zamyšlení

Elíšův dobytek...

13. během roku C

1 Kr 19, 15-16.19-21/ Ga 5, 1. 13-15/ L 9, 51-62

Zaměříme se dnes na starozákonní čtení. Hospodin mluví k Elijášovi, kterého přemohla těžká malomyslnost. „Jako že to nemá smysl, že celá ta služba nebyla k ničemu, že to stejně jde do háje .“ To hodně připomíná situaci křesťanstva v našich končinách. Bůh ho naproti tomu ujišťuje: Služebníci přicházejí a odcházejí, ale Boží dílo pokračuje dál. Někdy to vypadá, že už to ani dál jít nemůže. Bůh zná cesty, o kterých my nemáme ani tušení. Elijáš má místo skuhrání udělat něco pro zajištění kontinuity. Má pověřit různé osobnosti. Mezi nimi i damašského Chazaela – soupeře a nepřítele Izraelského království.

Avšak pozornost naše čtení zaměřuje na Elíšu jako nástupce v prorocké službě. Elíša a Elijáš. Nejspíš se do té doby neznali. Elíša počítal s tím, že převezme po rodičích „grunt“ a bude prostě farmářem. Kdyby tak věděl! - Elijáš měl kolem sebe prorocké žáky. Zvláštní, že nástupce nebyl vybrán z nich.

Elijáš přes Elíšu přehodil plášť a bylo to. Představme si prorocký plášť – nepohodlný, kousavý z velbloudí srsti. Písmo se tu vyjadřuje asi zkratkovitě. Nepředstavujme si to, že k Elíšovi klidně orajícímu se přikrade podivný chlápek a zničehonic na něho hodí svůj strašný plášť. Asi spolu před tím mluvili a pak ho Elijáš tímto gestem pověřil prorockou službou. Elíšovi začíná nový život. Odteď bude doprovázet svého učitele a sloužit mu. Dnes bychom řekli: „dělat mu asistenta“.

Elíšovo rozloučení se s rodiči vypadá jako by bylo v rozporu s tím, co jsme slyšeli z evangelia. Ale to nemusí vadit. V evangeliu pokročil čas. Ocitáme se na přelomu věků. O to větší nárok a naléhavost povolání. Je to takové vyhrocenější.

Elíšovi se najednou změnil život. Je to přelom. Odteď už nic nebude jako dřív. Elíša to chápe a přijímá. Uzavírá dosavadní etapu. Loučí se s rodiči. Obětuje spřežení dobytka. A jde vstříc novému...

Bůh volá i nás k Novému. Je to velké a náročné dohromady. Když nás volá za Ježíšem, tak máme jít a nezůstat trčet mezi minulostí a budoucností. Ohlížet se zpět. Přešlapovat. Nechat si nějaká „zadní vrátka“. Nic takového. Dát svůj život Bohu k dispozici. O to jde. Lehko se řekne, ale kdo si uvědomí, co to znamená: dát svůj život k dispozici... celý svůj život...? Potřebujeme tu Boží pomoc. Bez ní nejsme schopni...

Ještě jednu maličkost. Kdybych měl říct, co mě nejvíc oslovilo, byla by to větička: „Nezapomeň, co jsem ti učinil.“ - Slyším v tom Boží styl jednání. Žádný tlak, žádné nucení, respekt k člověku a přitom jasný postoj, jasné chtění. „Možná ti bude trvat dýl, než se vrátíš. Mám čas. Jen nezapomeň, co jsem ti učinil.“ - Bůh nám učinil něco krásného. Aspoň si to pamatujme :-).

design by exarion.cz | 2009