Zamyšlení

Kristus mezi námi...

16. během roku C

Gn 18, 1-10a/ Ko 1, 15-28/ L 10, 38-42

Vyznění a poselství je jasné: Máme si vybrat to, oč nepřijdeme. Jako Maria sestra Marty.

Tedy poslouchat to, co říká Ježíš. Sednout si u jeho nohou jako učedník – učednice. Protože to a jenom to nás přivede do Božího království. Nejde jen o to, co Mistr řekne, ale o to „být s Mistrem“, mluvit s ním, vidět ho a zakoušet v různých situacích. To se nedá vyčíst z knih nebo najít na internetu. To lze žít jedině jako vztah... být s ním. To všechno je tak „nenápadně“ zahrnuto pod pojem učednictví a poslouchání.

My zpíváme v liturgii po ohlášení Božího slova... Vzpomenete si co to tam zpíváme? „Zbožně je vyslechněme.“ Nevím, co si pod tím představíte, jak by takové zbožné vyslechnutí mohlo vypadat. Sepjaté ruce a takový ten správný pobožný pohled, při kterém jako by byl člověk „trochu mimo“, jaký známe z některých obrazů. Myslím však, že to především znamená pozorně. Věnovat mu svou pozornost. To slovo je prostě důležité. Dokonce nejdůležitější. Protože ten, kdo mluví, je důležitý, ba , dokonce ten Nejdůležitější.

„Vpustit“ evangelium do sebe a nechat ho v sobě „pracovat“. Slyšet, co Ježíš říká – co čteme v evangeliích a svědectví apoštolů – a přemýšlet o tom – a taky to dělat. Všechno ostatní je podružné. Nejde o to nechat to všechno ostatní být. Třeba pohostinnost jakou projevila Marta je krásná a potřebná. Úsloví „Host do domu. Bůh do domu“ není vůbec mimo. Ne odhodit a nechat být, ale spíš správně to všechno v sobě uspořádat. Stanovit si, jak se dnes říká, „správné priority“. Kdo si vybere učednictví u Krista (jako Marie), udělá nejlíp. Nepřijde o to. Nevezmou mu to. Doslova neodtrhnou mu to.

My si taky děláme starosti o spoustu věcí. Asi se tomu nejde vyhnout. Zřejmě to patří k našemu životu na této zemi. Ale naslouchání Slovu tomu všemu dává správný směr, tříbí to a zasazuje do správných souvislostí. A tak osvobozuje. Všechno, co děláme (jako jedinci, jako církevní obec a celá církev) má vycházet a být poměřováno nasloucháním Slova. Tam je naše nejvlastnější místo u nohou Mistrových.

Tady bych mohl skončit. Ale nedá mi to. Ještě to čtení z Listu Kolosským. Zčásti to byl velkolepý hymnus na Krista. Kristus jako počátek a naplnění všeho... objímající všechno stvoření... a především osobní příčina velikého smíření (tj. obnovení integrity a krásy celého kosmu) a taky hlava obnoveného lidstva, a tvorstva... a dalo by se pokračovat donekonečna. Někdy se mluví o kosmickém Kristu. Je to velkolepá vize. Jen si představme všechny ty galaxie a miliardy hvězd a všechny ty síly, částice a prvky... všechen život... všechny lidské bytosti... a další tvory... sjednocené a naplněné Boží slávou a krásou... do jednoho těla, jehož hlavou je... ukřižovaný tesař z Nazareta. To je nádhera, která se nedá vypovědět. A my na tom máme podíl. „Kristus vprostřed nás“. „Je to Kristus mezi námi“, naše tajemství a bohatství..., naše naděje, že dosáhneme slávy Boží.

„Kristus mezi námi...“ a jeho slovo... To je ten, kdo mluví... a to, co říká... Laskavě nás přijímá a mluví k nám. Smíme se posadit u jeho nohou a v klidu naslouchat. A taky s ním smíme mluvit. Ptát se a on odpovídá. A dokonce, když my remcáme: „A tobě nezáleží [ř. ú mellein soi] na tom, že...“ nebo „Tobě je jedno, že...“ (dosaďme si dle libosti)...“, [Všiml jsem si, že je to takový biblický způsob reptání.] on laskavě odpoví. Máme, o čem přemýšlet. „Kristus mezi námi“. Veliké tajemství.

design by exarion.cz | 2009