Zamyšlení

„Drzá“ modlitba...

17. během roku C

Gn 18, 20-32/ Ko 2, 6-15(16-19)/ L 11, 1-13

Téma dnešních čtení je jasné.

Než se do něho pustíme, přijměte pár slov ke čtení z Listu Kolosským.

Jeho poselství lze shrnout takto: Držte se Ježíše. Zakořeňte se v něm. Nedejte se nikým a ničím od toho odvést. V něm uskutečnila naše spása. On nás přivádí zpátky k Bohu. Jen ON JEDINÝ.

Zaujala mne tam skoro v závěru věta: ... ale skutečnost je Kristus; dosl. „... ale tělo je Kristus“. To znamená, že on je klíčem k pochopení Starého zákona, ale taky moudrosti a poznání lidstva. K němu všechno směřuje a ukazuje a do sebe zapadá. Ve srovnání s ním představuje všechno (včetně těch dobrých duchovních hodnot a veškeré moudrosti) jen stín budoucích věcí (ř. skia tón mellontón). Co je stín? Jen obraz, obrys. Jedině Ježíš je skutečný. Je tělem - tělesem, které ty stíny budoucích věcí vrhá. Ježíš je budoucností nás i celého světa. Je nezbytné se ho držet za každou cenu, učit se být s ním a žít s ním. Přesně jak to apoštol píše.

A nyní k tématu:

Co to znamená „modlit se“? Co to znamená, když se modlí Abrahám? A my?

Náš život podléhá tolika různým zákonitostem! Změna se zdá tak nepravděpodobná! Vypadá to, že vše už je dopředu rozhodnuto. Ovšem biblická víra to vidí JINAK. Pánem všeho je Hospodin. On vyvedl Izrael z Egypta. On vzkřísil Ježíše z Nazareta. On vstupuje do dění světa. On vstoupil i do našeho života. On zná způsoby a cesty. Hlavně on miluje nevýslovnou láskou. Silnější než oheň a všechny vzbouřené živly. Miluje své stvoření a komunikuje s ním. V tomto pohledu má smysl modlit se. Změna je možná. „Může to být jinak“ (Z. Susa).

V tomto kontextu modlit se znamená postavit se „hotovému osudu“. Přesně toto udělal Abraham. Nevzal jen na vědomí chystanou zkázu Sodomy a Gomory jako „hotovou věc“, ale začal o ně bojovat. S Bohem. Člověku až zamrazí. Někdo by to nazval troufalostí a drzostí, jiný smlouváním. Ale Abraham to dělá ve vší pokoře. Když se nazývá „prachem a popelem“, nemyslí to jako frázi. Ale právě proto, že je Abrahamem, jemuž se dostalo zaslíbení, to udělat „musí“. Zasazuje se za druhé. Odvážně. - A Bohu se takto Abraham líbí. Snad proto i Abrahama zasvětil do svých plánů. Čekal to a Abraham nezklamal.

Ještě k té „drzosti“. Stejným směrem míří i Ježíš svým podobenstvím o příteli, co přijde otravovat svého přítele v noci. Nakonec dosáhne svého. Ale ne proto, že je přítel, nýbrž pro svou neodbytnost (ř. anaideia). Totéž řecké slovo se dá přeložit „bezostyšnost“, ba dokonce „nestydatost“. Nestydět se a ve vší pokoře – s vědomím zaslíbení, kterého se nám dostalo – se zasazovat za druhé, za svět, ve kterém je tak promíšené dobro a zlo.

Teď co to znamená pro naše modlitby?

Jak nás toto slovo povzbuzuje?

O tom bychom přemýšlet, povídat si s Bohem i mezi sebou navzájem.

Jak se učit být neodbytný v modlitbě za druhé?

design by exarion.cz | 2009