Zamyšlení

Důkaz toho, co tu ještě není...

19. během roku C

Gn 15, 1-6/ Žd 11, 1-3.8-16/ L 12, 32-40 (41-48)

Jsou prázdniny. Letní útlum. „Okurková sezóna“. To se probírají nenáročná témata. Ovšem dnešní slovo bude náročné. Ale věnujme mu pozornost. Nebojme se.

Řeč je o víře. „Víra je základem toho, v co doufáme (ř. hypostasis elpidzomenón), a důkazem toho, co nevidíme (ř. elenchos ú blepomenón)“, tak zní doslovný překlad prvního verše jedenácté kapitoly Listu Židům (Hebrejům). Víra se tedytýká budoucnosti. Víra představuje vstup – realizaci budoucnosti od Boha. Víra, chcete-li, otvírá alternativní budoucnost, který nevyplývá z běhu našeho světa. Přichází odjinud jako nevypočitatelná veličina. Věřit rovná se pevně počítat s budoucností, o které mluví Bůh. Před Bohem je všechno jak na dlani. Pro nás je budoucnost velká neznámá. Některé vize budoucnosti se nám líbí, jiné nás děsí. Ale co opravdu přijde?

Ježíš ohlašuje: „Bude vládnout Bůh.“ - „Neboj se malé stádečko, neboť Otci se zalíbilo dát vám Království. “ Tato budoucnost nevyplývá z množství, ani z toho, že nás všichni (většina) poslouchají nebo aspoň uctivě respektují. Existovaly doby, kdy toto pokušení bylo akutní. Jsou dávno pryč. Naštěstí. Ale přece se nám po nich stýská. Pořád to máme v hlavách spojeno. Hodně členů - velký vliv - jistota teď i do budoucna. Ale je nás málo, vliv už nemáme žádný, co s námi bude? Jaká nás může čekat budoucnost? A osobně je to taky těžké. Klima se mění. Atmosféra se otepluje. Lesy usychají. Politici (ale nejen oni) se chovají nezodpovědně a sobecky. Všechno se dává do pohybu a kdoví kam? Jakou máme budoucnost? Někteří mladí lidé se ptají: „Má to vůbec smysli přivádět do tohoto světa děti?“ A někteří si tuto otázku zodpovídají záporně.

Jaká budoucnost nás čeká? Evangelium říká: Boží království. Všechno to stojí na jediném: „Otci se zalíbilo dát vám království.“ Bůh nás miluje... smiloval se nad námi... připravuje svému stvoření dobrou budoucnost. To je smysl celého Ježíšova příběhu. Máme ho brát jako ujištění: „Lidi, mám vás rád. Nebojte. Připravuji pro vás dobré věci. Kdybyste věděli, vůbec byste se nebáli...“

Co máme pro to, abychom tomu uvěřili? Jaké důkazy? Nic. „Jen“ slovo. „Jen“ život Ježíše z Nazareta, jeho smrt a vzkříšení. Pochopíme? Bude nám to stačit? A vytrváme v tom až do konce?

Navzdory všem důvodům ke skepsi, smíme čekat dobré věci. Myšlenka Boží vlády nás nechce jen uchlácholit v bezútěšném světě. Jde v ní o víc. Ona pomůže uvolnit naše síly pro to podstatné. A co to je? „Žít evangelium a říkat ho“ všemu stvoření. Tedy všem. Proto je tady církev, aby ukazovala naději. Ne svým řečněním, ale tím, kým je. Ať je jakkoli nedokonalá, ubohá a malá... (a chce se mi říct, že to k ní prostě patří). Nikoli církev triumfální, ale chudá, odepsaná a vystavená všem nejistotám a ohrožením, ba, dokonce jen církev „jako beznadějný případ“ ukazuje naději. A mnozí tomu rozumějí. Vzpomínám si, že to tak bylo v dobách komunismu (aspoň v osmdesátých letech). Lidé třeba nebyli věřící. Nechodili do církve. Ale bylo pro ně dobré vědět, že tu jsou ti, co... (Jak to říct?) jsou znamením něčeho jiného... Většina lidí nerozuměla věrouce ani etické nauce církve..., ale rozuměli znamení. Myslel jsem si dlouho, že to platilo jen pro tu dobu nesvobody, ale platí to pořád. Jsme tu, abychom byli znamením naděje. Znamení lidé porozumí snáz než našim řečem. Jen abychom byli tím, kým být máme. Proto máme dělat, k čemu nás Ježíš poslal, a neopíjet se a nedělat takové věci jako ti špatní služebníci a správcové v evangelních podobenstvích. Zodpovědnost správců je pochopitelně větší. Ale neseme ji všichni. Jsme znamením blížícího se Království.

design by exarion.cz | 2009