Zamyšlení

Sláma a SLOVO...

20. během roku C

Jr 23, 23-29/ Žd 11, 29-12, 2/ L 12, 49-57

Dnes zůstaneme u Jeremjáše. To bylo zvláštní čtení. A těžké. Třeba: „Jsem Bůh jen zblízka? A z dálky už ne?“

Jeremjáš je vržen do zápasu s falešnými proroky. Sám. Bylo to kritické období. Pro Jeremjáše osobně, ale taky pro Izrael. „Proroctví v krizi“ (H. J. Kraus). Dva prorocké hlasy. Úplně protichůdné. Jeden říká: „Všechno dobře dopadne. Bůh nás nevydá Babyloňanům.“ Druhý říkal: „Babyloňané nad námi zvítězí. Bůh chce, abychom se jim zavčas vydali na milost.“

Kdo má pravdu? Kdo říká opravdu Slovo Hospodinovo? Podle čeho to poznáme? Má pravdu většina? Má pravdu ten, kdo říká uklidňující slova? Má pravdu ten, kdo se ohání vnitřními duchovními zážitky? Kdo se v tom má vyznat? Vůbec to není jednoduché. A neexistují ani jednoduchá řešení a vodítka. Nemáme to dnes sice tak vyhrocené, ale řešíme podobné otázky. Aby bylo jasno tím „my“ myslím Boží lid - církev, církve. Kdo říká Boží slovo a kdo své – jistě zbožné a snad zajímavé – nápady?

Jde tu o pravdu. Falešní proroci tehdy říkali hezké a útěšné věci. Přesně to, co potřebovali zbídačelí obránci obleženého Jeruzaléma slyšet. Ale opravdu? Hezká slova. Ale byly to sny. I my máme sny. Nic proti nim. Potřebujeme je. Nadějné, krásné sny. Vize. Motivují nás a psychologicky pomáhají. Na jediné si musíme dát pozor. Nepřestat rozlišovat. Sen je sen. Boží slovo je Boží slovo. Nezaměňovat.

Totéž platí o potřebě „cítit se osloven“. Jsou slova a myšlenky, které nás osloví – vstoupí dovnitř – a my s nimi okamžitě souzníme. Nádherný pocit být osloven. „Mně to tak oslovuje,“ někdo řekne. „Bohu díky.“ Ale nemusí to automaticky znamenat, že to bylo Slovo Boží. Přicházejí také slova a myšlenky, která jen tak dovnitř nevstoupí. Zdají se nám cizí. Nelíbí se nám. Nechceme je slyšet. Jeremjášovo slovo se ve své době asi moc nelíbilo. Být osloven je dobré, ale i zde třeba rozlišovat a nezaměňovat. Slovo Boží někdy pohladí, ale může taky připadat cizí. Dokonce může bolet a pálit. Vždyť je jako oheň a jako palice. Souvisí to s naším vnitřním stavem. Když se slovo setká s hříchem – odporem, odcizením od Boha - je to srážka. Jako když palice udeří do kamene. Nebo jako když začne hořet stodola. Úděl Slova v našem lidském světě nejčistěji vidíme na Ježíšovi. Odporovali mu, hádali se s ním a nakonec se ho pokusil umlčet navždy. A znovu třeba upřesnit: Řeč není o osudu Slova mezi nevěřícími, ale mezi zbožnými – v Božím lidu. Často nechceme v církvi (!) Slovo doopravdy slyšet. Chceme slyšet, co nám dělá dobře. Co nám „nenabourá“ ten náš svět. Je to pochopitelné. Jen je třeba si to aspoň poctivě říct. Poznat svůj odpor vůči Bohu a Slovu, „sáhnout si na něj“ a uvědomit si: „Vždyť to jsem já." Odtud může začít pokání.

Teď co je to ten „Bůh zblízka“ (hebr. miqarob) a „zdálky“ (hebr. merachoq)? „Bůh zblízka“ byl tehdy bohem Jeremjášových protivníků. To je bůh jejich vnitřních prožitků (numen). Bůh jednající. Bůh, kterého můžete zakusit. Bůh, který nenechává v nejistotě. Bůh, který je nám lidem tak blízký! „Bůh zdálky“ je „ten JINÝ“. Který tu je a není. Cizí. Nedává se bezprostředně zakusit. Povede svůj lid na cestu soudu a těžké krize... Bůh, kterému nerozumíme. Spíš než odpověď vyvolává nové otázky. Bůh, který neuspokojuje naše potřeby. Chcete-li, „Bůh trpící“. Bůh, „který vydal svého jediného Syna...“ A přitom Bůh suverénní, svobodný. Pán nebe a země. „Naplňuji nebe i zemi.“ Takovému Bohu věřit je pochopitelně nesrovnatelně těžší. Právě k tomu jsme voláni.

Co je slámě do obilí?“ - Co má společného líbivá řeč falešných proroků se Slovem?

Kde dnes zní Slovo? Čemu a komu máme věřit? Třeba rozlišovat. Být kritický. Nedat jen na fasádu a první dojem. Nedat na rádoby zbožnou hantýrku. Kde se dnes projevuje Kristův Duch? Kde se dnes děje „pravda a láska, která se nebojí prohry a plivanců“? Pozorně se dívat a naslouchat. To je to rozeznání „znamení času“. Ptát se: „Která teď bije?“

Cesta začíná v srdci. Kdo opravdu chce slyšet Slovo? Koho zajímá pravda? Kdo dnes nepohrdá Kristovým údělem? Právě tato touha po skutečném Slovu a po Pravdě by se v nás měla nad Jeremjášovými slovy probudit.

Toto není sen. Skutečně je Slovo. I pro dnešní dobu. A chce se dát nalézt.

design by exarion.cz | 2009