Zamyšlení

Nevzdávej to...

21. během roku C

Iz 58, 9b-14/ Žd 12, 18-29/ L 13, 10-17

Jako druhé čtení jsme postupně posledních pár neděl četli z 11. a 12. kapitoly Listu Židům (Hebrejům). Těm, co jsou na cestě. Těm, co z Egypta do Země zaslíbené. Nomádům, co tu nemají žádné stabilní bydliště. Vzpomeňte na čtení předchozích nedělí. Četli jsme jako Abraham se Sárou a Mojžíš a další starozákonní svědkové žili pro to, co ještě není vidět, co teprve přijde jako budoucnost od Boha. A tady dnešní čtení navazuje: „Tak ta budoucnost od Boha, kterou oni čekali, nastává teď. To je naše situace. Nesmírně krásná a náročná zároveň.“ Jedním z velkých pokušení je ochablostúnava. Trvá to dlouho. Nic nového se neděje. Je to pořád stejné. Dobro moc nevítězí a tak to člověk tak přivede k rezignaci. Neplatí to o nás a naší době? V takové situaci je hlavní příkaz dne: Nevzdávat to! Vytrvat! Běžet dál! O to jde v dnešním čtení: „Pochopte, o jak veliké věci jde. Udělejte všechno pro to, abyste o ně nepřišli.“

Boží slovo k nám přichází v biblických příbězích. Třeba o uzdravení nemocné ženy při sobotní bohoslužbě v synagoze. Vůbec by to nemuselo být v příbězích. Mohli bychom si říkat takové krátké formulky: „Bůh je....“, naučit se je zpaměti a opakovat si je. Někomu by to možná víc vyhovovalo. Ale Bible to je velký příběh sestávající ze spousty dalších příběhů. Jistě to není náhoda. Bůh k nám chce mluvit v příbězích.

Tak si je čteme a vyprávíme. Seznamujeme s nimi své děti. Vyprávíme je. Snažíme si je pamatovat. Trochu taky znát dobové souvislosti. Ale tím to teprve začíná. Především o nich přemýšlíme a spojujeme s nimi své životy. Co znamená tento příběh pro mne osobně? Pro mou rodinu? A pro náš sbor? A pro celý svět? V tom se musíme víc procvičit a toto taky učit naše děti a mladé lidi. Aby si uměli s těmi příběhy poradit.

My lidé často řešíme v náboženství: „Co se smí a co ne?“ Třeba: Co se může ve sváteční den a co už ne? Jaké praktiky jsou před Bohem obhajitelné a jaké už ne? „Odsud posud“. Ale spočívá v tom smysl života víry?

Proč Bůh stvořil a dal člověku sobotu? (Nemělo se takové uzdravení stát právě v sobotu? Protože šabbat je dnem slavení, dnem naplnění života... prostě dnem, kdy se člověk spolu se Stvořitelem kochá stvořením a životem?!)

Neučí nás všechny ty náboženské předpisy právě tomu, abychom vycházeli ze sebe a učili se vnímat druhé a vycházeli jim naproti? Proto dnes zaznělo i to známé čtení z Izajáše o pravém postu. Bůh po nás nechce náboženské výkony, ale lásku. A nedělá právě totéž i Ježíš?

Tak co se to stalo v té synagoze? A co z toho vyplývá pro nás – pro každého z nás? A pro kohokoliv z lidí? To bychom si měli číst a přemýšlet o tom a taky si o tom povídat. To, co bude následovat po této bohoslužbě a co z ní vyplyne, je důležitější, než by si člověk myslel. Ale to už tak bývá... :-)

design by exarion.cz | 2009