Zamyšlení

Cena následování

23. během roku C

Dt 30, 15-20/ Fm 1-21/ L 14, 25-33

Nejprve krátce ke čtení z Listu Filemonovi (celý): Pavel si přimlouvá za uprchlého otroka. Útěk otroka byl tehdy velmi vážný zločin. V tehdejší společnosti to bylo rozděleno: otrok – (svobodný) pán, ale v církvi tehdy začalo něco nového: otrok se stává bratrem. Tak se postupně začaly zevnitř měnit vztahy a sociální vazby.

A to má pokračovat i dnes. Pořád se učíme bratrskému – sesterskému přístupu. Jsme jedna rodina v Kristu. Teď si to ještě víc uvědomovatpraktikovat.

Dnešní první čtení (vůbec celé Deuteronomium) představuje „duchovní revoluci“. My jsme už na to příliš zvyklí, tak nám to tak nepřijde. Náboženství už není jen věcí kultu, obřadů, posvátné - náboženské sféry života, ale proniká veškerý způsob života. Vzdát poctu Bohu neznamená jen správnou oběť na správném místě, ale „přimknout se k Bohu celým způsobem života“, mít ho rád, znát ho a uskutečňovat jeho vůli. Toto náboženství je otázkou života vůbec. Je cestou k životu – jedinou.

A žádá si člověk celého, jeho osobní rozhodnutí, osobní vazbu, prostě: PŘIMKNOUT SE (hebr. dbq). Stejné hebrejské slovo najdeme ve známé větě: „Proto opustí muž otce a matku a připojí se ke své ženě...“ (Gn 2, 24) Přilne, přilepí se na ni tak, že se za nic neodpojí. Cesta Boží si žádá celého člověka, jeho svobodné rozhodnutí a svobodné setrvávání. Nikdo ho nemůže zastoupit. Nikdo ho nemůže nutit. Ani Bůh. Ale Bůh stojí na straně člověka a říká mu: „Vyber si život. Je to tvá volba, ale ty ji můžeš učinit. Neboj se a neváhej! Jsem na tvé straně. Chci ti dát Život.“

Dnešní Ježíšovo slovo navazuje na „pozvání na hostinu“, jímž jsme se zabývali minule. Ježíš odchází z domu farizea a pokračuje směr Jeruzalém. Zástupy jdou s ním. Být pozván na hostinu Božího království něco stojí. Dokonce hodně.

Ježíš mluví o podmínkách.

To je za prvé: zříci se nejbližších vztahů. Dnes bychom možná řekli: přehodnotit je. Tím se myslí: „Přikládat těmto osobním vztahům menší význam než vazbě na Ježíše.“

A za druhé: nést svůj kříž. Pod tím si můžeme představit připravenost nést nepříjemnosti, které následování Ježíše v tomto světě přináší, až po tu nejkrajnější nepříjemnost: mučednickou smrt.

Ježíš zve všechny, ale zároveň tu připomíná, že to není a nebude lehké. Je třeba si to dobře promyslet a uvážit, jaké to má důsledky.

- Jaký mám vlastně vztah s Ježíšem?

- Co pro mne tento Ježíš znamená? Ale ne teoreticky, nýbrž existenciálně.

- Jsem připraven a ochoten sdílet svůj život s Ježíšem víc než s kýmkoli jiným?

S tímto zaměřením máme zpytovat svá svědomí. Nejsem-li připraven k tak radikálnímu následování, neznamená to, že jsem ztracen. Mohu se na to začít připravovat. Po čase zjistím, kolik mi toho ještě zbývá a že bez Ježíšovy pomoci to nedokážu. („Tak jo, ale jen když Ty to zaplatíš,“ J. Reinsberg). Ale právě toto („zdrcující“) sebepoznání mne k tomu připraví. Jinak to nepůjde. Jen ten, kdo se drží Ježíše, totiž „unese“ to, co bude následovat. Následovat Ježíše v tomto světě, má své důsledky. Je to „podnik“, do něhož neradno vstupovat lehkovážně. Současně nesmíme zapomínat na Boží příslib: „Vyber si Život. Chci ti ho dát. Neboj se si ho vzít“.

design by exarion.cz | 2009