Zamyšlení

Jan Jonáš Zaplatil - „Stanete se svobodnými“

Jan 8, 31-42

Když jsme mnozí z nás před třiceti lety cinkali klíči, postávali na náměstích a na rozích ulic četli z narychlo vyrobených plakátů zprávy, které informovali o aktuálním dění, asi těžko jsme si dokázali představit, jaké to bude. Jaká vlastně bude ta svoboda, když se ji podaří vybojovat? Jak bude chutnat? A co to vlastě znamená „být svobodný“? Těm z Vás, kteří ještě pamatovali pražské jaro roku 68, někde v zátylku blikal a dral se napovrch velký imperativ: „Jen dejte děti pozor!“, pamatujeme si, že svoboda může být zadupána do země a rozježděna tanky během několika málo dní. Totalitní hydra vzešlá z komunistického manifestu nebude chtít svá chapadla dobrovolně uvolnit. Ale děti nedbaly dobře míněných rad, a jak zpíval básník těch dní: „v té zemi kde mrazilo“, tyto děti sekali jedno chapadlo za druhým. Svými činy tak dodali odvahu těm, kteří malomyslněli, těm, kteří se snad už smířili nebo rezignovali. A tak se ulice plnili lidmi a „vláda věcí tvých“ se navracela k svému lidu. Ta skutečná vláda. Totiž možnost, podílet se svým hlasem po svobodných volbách na tvorbě zákonů, které budou ovlivňovat můj život. Můj, i mých dětí. Jak sladce tehdy svoboda těch dní chutnala. Euforie a silný náboj se však začal brzy vytrácet. Už nebylo třeba chodit na náměstí. Poslední plakáty s jarem zmizeli z ulic tak jako špinavý sníh a zůstala práce. Ne vše se podařilo změnit. Ne vše se povedlo. Ne všichni jsou spokojení. Mezi beránky se dostali i vlci lačnící po kořisti. „Neviditelná ruka trhu“ začala hrabat pod sebe. Znovu si všichni byli rovní, ale někteří z nás rovnější. Pochopili jsme, že demokracie má svůj rub i líc. Ne každý však pochopil, že je to proces, běh na dlouhou trať a tento závod je těžké vybojovat. Někdy totiž dochází síly a oči pošilhávají po zjednodušených řešeních a břicho vzpomíná na plné hrnce masa z Egypta. Vůdci těch sametových dní tehdy čím dál častěji slyšely reptání: „Proč jste nás vyvedli? Chcete, abychom, zahynuli hladem a žízní?“ A přesto. Již třicet let svobody v této malé zemi. Nevídané. Ještě se to nikdy nestalo. Ještě nikdy náš národ nerozhodoval sám o sobě tak dlouhou dobu. Je to dar. Je to možnost naložit s tímto požehnaným časem ve prospěch dobra, pravdy a krásy. Ježíš nám říká, že k úplné svobodě nás povede pravda. Kromě jeho osoby, která je plností pravdy je to také pravda k sobě samému. Teprve tehdy, když jsem k sobě pravdivý, můžu říct, že jsem skutečně svobodný. Teprve potom ve mě roste potenciál konat takové skutky, jako konal Abrahám. Tato schopnost sebereflexe je náročná a bolestivá. Spaluje se totiž v nás vše, co nám brání dát svoje síly do rukou Stvořitele. Snad proto se nám zdá, že se náš národ stále toulá po poušti. Tak dlouho v Egyptě, že už si začínáme znovu zvykat. Ano, ještě nejsme doma. Ještě nás čeká dlouhá cesta. Abychom si ale pamatovali, musíme si připomínat. Tyto i jiné dny, které jsou důležité pro náš národ. „Budeš říkat svým synům a oni budou říkat svým.“ „Slyš Izraeli!“ I kdyby byli znovu vystavěny zdi a železné opony. I kdyby nikdo neznal to, co znamená být svobodný. I kdyby, jsi ty sám byl uvržen do hluboké jámy a prodán do otroctví a Tvoje svoboda by byla znovu zadupána do země. Dokonce i tehdy když bys přišel o svůj život, nikdo Ti Tvoji svobodu nemůže vzít. Protože nikdo jiný než Hospodin je Tvojí silou, Hrdina ve válce. Tvůj Štít a Meč. Tvá Síla a Statečnost. Tvoje pravá a skutečná Svoboda.

Amen

design by exarion.cz | 2009