Zamyšlení

Konec nebo cíl?

33. během roku C

Mal 3, 19-21/ 2 Te 3, 6-13/ L 21, 5-19

Žijeme v provizoriu. I když si to tady pěkně zařizujeme. I když si třeba zdobíme své chrámy a modlitebny. Na tom není nic špatného. Je přirozené chtít mít pěkný dům, město, stát – a taky kostel :-) . Jen nesmíme zapomínat, že to ještě není definitivní. Žijeme zatím v tom PŘEDPOSLEDNÍM (DAS VOR-LEZTE), jak říkal D. Bonhoeffer. Ještě nejsme u cíle. Ještě nejsme doma. Zatím pořád na cestě. (Proto se dělají poutě. Abychom si to aspoň jednou za rok uvědomili.)

Konec dějin i našeho osobního života. Jistě o něm máme své představy. Bylo by možná dobré se o ně podělit. Je nanejvýš pravděpodobné, že skutečnost bude jiná.

Ale ptáme se a přemýšlíme: Jaké to bude? Učedníci v dnešním evangeliu taky. A Ježíš odpovídá. Zmiňuje války, povstání, zemětřesení, hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. To nás lidi vždycky fascinovalo. Nebylo to nic nového. Takhle si konec představovala velká část Ježíšových současníků – aspoň v některých kruzích. Kolovaly takové zvěsti. Možná nějaké letáčky. Důležité je, co k tomu dodává Ježíš. Na co třeba si dát největší pozor? Nedejte se svést! Kým? Těmi, co říkají: „A je to tady. Už je to tady.“ Nechoďte za nimi. Neřešte kde? a jak? Děsivými zprávami se neděste. Ani v největších hrůzách vás Bůh neopustí. Jaké hrůzy museli a musejí lidé prožít. Nedávno jsme četl Krvavé země od Timothy Snydera. To jsou hrůzy. Apokalypsa. Co lidé, které nechal Stalin pomřít na Ukrajině za velkého hladomoru? Co Židé nahnaní do Treblinky? Za pár hodin byl vlak plný lidí zahuben plynem. Co tito lidé? Jak byl Bůh přítomen těm, kdo byli vystaveni takovým hrůzám? Věřím, že byl - a je. Ale nedovedu si to představit. Možná je to největší tajemství v těchto dějinách: Bůh s těmi, kdo nejvíc trpí.

Nebojte. Dám vám řeč, kterou nebudou moct vaši protivníci vyvrátit. I kdyby vás zabili, i kdyby vás umlčeli, nepodaří se jim umlčet vás. (Např. stopy po zavražděných v Treblince se snažili nacisté úplně smazat, nepodařilo se jim to.)

Ježíš nestraší. Jen říká, že to bude těžké. Někteří z vás budou zabiti. Ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Co je to jeden vlas! Kolik nám jich denně zůstane na hřebeni?! Bůh se o nás stará. Všechno, co souvisí s námi, je mu nanejvýš drahé. Teď to říkám, ale vím, že si to sám neuvědomuji. A hodně se bojím. I když vím, že bych neměl.

V dnešním evangeliu mě nejvíc oslovila prostá věta - součást souvětí. „Ale konec nenastane hned“. Řecký originál tam nemá sloveso: „Ale ne hned ten konec.“ (ř. all´ úk eutheós to telos...)

Nebude to hned. Není v tom naděje? Bude to nějaký čas trvat. Budeme se moct připravit. Místo „konec“ bychom klidně mohli říct taky „cíl“, „závěr“ nebo „vyústění“. Naše cesta má cíl – vyústění. Dějiny přes všechny hrůzy i naše osobní životy přes všechny naše hříchy vyústí do něčeho nepředstavitelného: Království Dobra, Pravdy a Krásy. Tehdy se ukáže, jaký to všechno mělo a má smysl. Tehdy se ukáže, kde všude byl s námi Pán, a my si toho nevšimli.

To bude soud.

K čemu a pro co žijeme?

K jakému cíli jdeme?

Věříme, že náš život, naše činy, hledání a poznávání... úplně všechno... vyústí do Království? Uvědomujeme si to?

Je vysoce nepravděpodobné, že moc ne.

Tak teď dostáváme příležitost si to uvědomit... a zkorigovat svůj životní kurs. Každé Boží slovo je plné lásky. Každý svým Slovem nám Bůh říká: „Neboj. Pojď. Důvěřuj mi. Spolu to dokážeme.“

design by exarion.cz | 2009