Zamyšlení

Poděkování za 30 let svobody

(Brno-Maloměřice 17/11/2019)

Nu 11, 1-9/ 1 K 10, 9-13 / J 8, 31-36

V tyto dny hodně kolem sebe slýcháme často slovo „svoboda“. I při této bohoslužbě. Svoboda. Užíváme si jí. Přemýšlíme o ní. Ale taky se o ni bojíme. 30 let je dlouhá doba. Už jsme skoro zapomněli, jaké to bylo za totality. Svět se za tu dobu změnil a mění se stále rychleji. Mnozí naši spoluobčané – bratry a sestry ve víře nevyjímaje – se cítí nejistí a ohrožení. Ocitáme se ve zmatku. Tolik informací! Komu můžeme věřit? Co je pravda a co fake news? Znamená svoboda slova a projevu taky volnost říkat cokoli, třeba lež?

Co říká náboženství - konkrétně třeba křesťanství - ke svobodě? Co Bible? Co dnešní čtení?

Ústřední zvěst Starého zákona zní: „Bůh vyvádí svůj lid z otroctví a uvádí ho na cestu svobody.“ Smyslem příběhu Izraele je: naučit se svobodě. Přikázání a smlouva to všechno jsou dokumenty svobody. Boží vůlí je svoboda, nikoli otroctví. Všechno, co čteme u Mojžíše a Proroků, jakkoliv to na první poslech zní divně, lze vykládat jako pozvání a ukazatele ke svobodě. Bůh sám je svobodný. A nás lidi stvořil ke svému obrazu. Svoboda je Boží cesta. V tom spočívá její krása i slabost. Boží cesta. Pro slabého člověka. Proto měl Boží lid - a má - se svobodou problém. Svoboda je příliš těžká. Pokušení vzdát se jí bývá někdy příliš velké. Cesty svobody je namáhavá, dlouhá. V Egyptě byly plné hrnce masa a zeleniny. Ale teď jsme na poušti a nevíme, jestli zítra budeme mít co jíst. O tom byla první dvě čtení. Svoboda se jeví jako příliš riskantní. Příliš otevřená. To takový „Egypt“ nebo „Babylon“ se oproti ní zdá tak jistý. Jak se člověk bojí nejistoty a nestability! - Po nadšeném vyjití z Egypta následovaly roky reptání a stýskání si po Egyptu. „Jo, tam jsme se měli!“ Zapomínat na své vysvobození, to je základní podoba hříchu starozákonního lidu. Taky našeho. Ale Mojžíš a Proroci dosvědčují i to, že Bůh to se svým reptajícím lidem nevzdává. Vede ho a učí svobodě. Trpělivě a vytrvale. A jednou ho dovede a naučí. To je ta dobrá zpráva. V tom můžeme slyšet naději i pro nás.

A Ježíš přichází tuto starozákonní školu svobody naplnit. On uvádí do Boží svobody. Kdo setrvává v jeho přítomnosti a učí se, stává se jiným člověkem. Říká se tomu spása. Teologie učí, že Ježíš je jediný skutečně svobodný člověk (protože je cele odevzdaný Bohu) a on si svou svobodu nenechává sobecky pro sebe. Z evangelia zaznělo známé místo, jak Ježíš zase jednou naštval své posluchače. On to nedělal schválně, ale vždycky to tak nějak vyšlo. Právě v něho uvěřili. Jsou nadšení. A tu jim on řekne: „Zůstanete-li v mém slovu, poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Ještě nejste svobodní, ale budete. To bylo moc. Dotkl se toho, na čem si zakládali. „Cože, on nám bude říkat, že ještě nejsme svobodní!? Nehoráznost! Toto máme poslouchat!?“ - Ale je to pravda. Myslíme si, že jsme svobodní, ale nejsme. V nejlepším případě jsme na cestě k ní. K svobodě je cesta dlouhá. Nenajdeme na ní zkratky. Je potřeba jít a vydržet. Mezi nejrůznějšími slovy o svobodě jsem (myslím, že to byl server vira.cz) našel pěknou formulaci. Necituji to přesně, ale znělo to ve smyslu: „Už třicet let je naše země na cestě ke svobodě...“ Na cestě. Svoboda a demokracie jsou cestou. Ještě nejsem u cíle. Ale jsme na cestě. Už jsme kus ušli. Můžeme si připomenout, čím vším nás Bůh provedl a jak nám pomáhal. Smíme se nadechnout a pokračovat dál. S Ježíšem.

Jak se o to můžeme podělit s našimi bližními, co říkají, že nevěří? I oni touží po svobodě a po životě, po lásce a spravedlnosti. Můžeme jim říct, že tato jejich touha odpovídá Boží vůli. Že Bůh není nepřítel svobody a života, naopak. Je pramen všeho dobrého, krásného, pravdivého. Všude tam, kde jde o pravdu, svobodu, život a lásku, se člověk nějak dotýká Boha.

Heslo Sametové revoluce: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“, je vlastně souhrnem evangelní zvěsti. My lidé toho máme v hloubce víc společného, než si myslíme. Bůh je pro všechny. Žijeme z Boha. Sdílíme stejné naděje. A naděje ve vítězství pravdy a lásky taky dává sílu nevzdávat to, nepropadat únavě a skepsi. Bible nám dává poznat, že Boží cesta vedla vždy na hraně propasti... vždycky to bylo hodně křehké a ohrožené... ale Bůh svůj lid neopustil. Smíme doufat, že neopustí ani nás. Ale čekáme na naše činy: malé, věrné, odvážné a zodpovědné činy (D. Bonhoeffer)... Chceme-li žít ve svobodě, musíme ji denně vytvářet, pečovat o ni a kultivovat ji... s nadějí, že Bůh nám pomůže. Každý člověk je důležitý. Každý pravdivý a dobrý čin je důležitý.

design by exarion.cz | 2009