Zamyšlení

Evangelium a Velikán...

3. adventní A

Iz 35, 1-6a.10/ Jk 5, 7-10/ Mt 11, 2-11

Očekáváme svou spásu. Očekáváme, že Bůh v našem životě NĚCO udělá. Něco, co nás naplní, dá nám sílu, odejme náš strach... Očekáváme. To je taková zvláštní směsice pocitů. Těšíme se. Nejsme si jisti. Trochu se bojíme a trochu nás to vzrušuje... Tím vším nás provází prorok - Jan. Církev mu dala krásný a jedinečný titul PŘEDCHŮDCE (Prodómos). „Prorok našich nadějí i našich pochybností.“ (autor?)

„Jsi to ty nebo máme čekat jiného?“ - „Nespletli jsme se? V něčem jednáš jako Mesiáš, ale v něčem zase ne.“ - Úžasný dialog mezi Ježíšem a Janem. Ježíš se nepobuřuje nad Janovou otázkou, ale neodpovídá ani přímo. Odpovídají jeho činy. Přebrat si to s Bohem musí každý sám. „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají...“

Potřebujeme správně porozumět Ježíšovým činům. Co to je porozumět? A co správně? :-) Dát do kontextů. Ale to je to nejtěžší. Je to úplná spleť kontextů. Ale snad lze říci: Ježíšovy činy jsou znameními. Vzkazy napsanými neznámým písmem. Znamení potřebujeme správně „přečíst“. Ježíš nás nepřichází ohromit zázraky. Přichází nám dát život směřující do věčnosti. Někdo by dodal: „život naplněný smyslem.“ Kdyby to neznělo nepatřičně, dodal bych: „život naplněný Bohem...“ To je to „evangelium se zvěstuje chudým“. Pod tím si nepředstavujme jen nějaká slova a věty, ale poselství, které osvobozuje člověka v jakékoli situaci. Poselství, které má v sobě moc. Evangelium to je svoboda, radost, celou bytostí se pořádně nadechnout a podílet se na někom – něčem, co je nad pomyšlení krásné, silné a mocné. Prosím o to, abychom takto dokázali „číst celý Ježíšův život“. Abychom i my „došli veselí a radosti a utekly od nás starosti a nářky.“ Abychom slyšeli evangelium jako skutečné evangelium...

Ještě k tomu Janovi. Moc toho nenamluví. Vůbec na sebe nestrhává pozornost. Nezviditelňuje se. Žije pro toho, koho uvádí. Je jen hlasem... Ale pozor, co říká. Právě proto o něm Ježíš řekne: Je to „víc než prorok“ (perissoteron profétú). Největší ze synů lidských. Je dobré a duchovně prospěšné pobývat v jeho přítomnosti. S ním se ocitáme „na hraně věků“. S ním jsme BLÍZKO. Jan patří k tomu starému. To je úctyhodné a vzácné. NEJVĚTŠÍ VELIKÁN TOHO STARÉHO. A ukazuje k tomu, KDO PŘICHÁZÍ. Přichází něco opravdu nového. Boží království. A přináší taky nová měřítka. Ten nejmenší v něm bude větší než velikán Jan. Ale kdo by se poměřoval! To patří přece nevykoupenému lidstvu. Boží vláda člověka naplní naprosto.

Jan ohlašuje něco nového. POZOR, PŘICHÁZÍ! POZOR, JE BLÍZKO! Když se ztišíte, uslyšíte ho. Je blízko! Nenápadný. Tichý. Tak obyčejný. Ale co – koho v sobě nese!? Přesahuje i ty nejsmělejší představy. Počítejme s tím... Počítejme s tím, že nám to bude někdy (často) připadat divné. I v tom to bude překračovat naše představy. Nedejme se tím zmást. Slyšeli jsme: „Chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží...

design by exarion.cz | 2009