Zamyšlení

MEDITACE O ČTYŘECH PŘÍCHODECH PÁNĚ

(Adventní koncert Kuřim 15.12.2019)

1. ÚVOD

Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží. (L 3, 4-6)

Hle, přichází v oblacích! Uzří ho každé oko, i ti, kdo ho probodli, a budou kvůli němu naříkat všechna pokolení země. Tak jest, amen. Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí. (Zj 1, 7-8)

Slavíme Advent. Slavíme PŘÍCHOD Boha. Slavíme naději SETKÁNÍ. Osobně se setkáme s Ježíšem (a v něm s Bohem). Nebo spíš Ježíš se setká s námi (a v něm Bůh). Směřujeme k PŘÍCHODU. Všichni společně – a každý sám směřujeme k DEFINITIVNÍMU SETKÁNÍ... My a Bůh – Bůh a my. Uvidíme ho a on nás a my to budeme zakoušet celou bytostí... A to nás dokonale naplní. Je před námi něco NÁDHERNÉHO... PŘÍLIŠ NÁDHERNÉHO... Proto se v nás mísí těšení a obava... Jaké to bude? A jací budeme my? Chceme se připravit. A zároveň cítíme, že ani toho nejsme schopni. Směřujeme k definitivnímu SETKÁNÍ.

Jeho PŘÍCHODY mají různé podoby. O DVOJÍM PŘÍCHODU píše např. sv. Cyril Jeruzalémský ve svých katechezích (Cat 15, 1-3; PG 33, 870-874); o TROJÍM sv. Bernard z Clairvaux ve svých kázáních (Sermo 5 in Adventu Domini, 1-3); o ČTYŘECH PŘÍCHODECH se zpívá v písni Lukáše Pražského „Vesele zpívejme“. Ta bude jakousi „páteří“ dnešního koncertu. ČTYŘI PŘÍCHODY: „Nejprvnější je v těle, druhý v duši celé, třetí při skonání, čtvrtý o vzkříšení.“ Budeme poslouchat krásné adventní zpěvy. Připojíme se k nim ve svých srdcích. A celé nás to povede k myšlence: SETKÁME SE s ním. ON PO TOM TOUŽÍ... On se s námi chce setkat... A my?

1) NAROZENÍ V BETLÉMĚ

(I řekl Hospodin Bůh hadovi:) „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." (Gn 3, 15)

A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. (Mi 5, 1)

Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. (L 2, 6-7)

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi... (J 1, 14a)

Říkáme tomu Vtělení. Bůh (jeden z TROJICE) se stane jedním z nás, naším bratrem, (aniž přestane být Bohem). A to nikoli jen na chvíli. Ne, od té chvíle napořád... Věčný vstoupí do našeho času. Všudypřítomný na určitá místa našeho prostoru. Nesmrtelný se stane smrtelným... a taky skutečně umře... nespravedlivou a krutou smrtí ukřižováním. Všechno kvůli nám. Přijme to, co naše, vezme to za své... a spojí to s božským... Tak naplní a obnoví všechen potenciál našeho lidství. Otevře nám svobodný přístup k Bohu... Otevře nás „Tomu, který nikdy nekončí, nikdy se nevyčerpá... a směřuje ke stále větší plnosti a kráse... Tímto PŘÍCHODEM vyvrcholí všechna zaslíbení a tento PŘÍCHOD se stane základem veškeré naší naděje „S námi Bůh“ - a my tak účastni jeho tajemství navždy „u Boha doma“...

2) DO LIDSKÉHO SRDCE

Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: »Poznávejte Hospodina!« Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. (Jer 31, 33-34)

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek." (J 14, 23)

Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zj 3, 20)

Srdce představuje centrum naší osoby. To jsme „opravdu my“. Naše myšlenky, plány, naděje a strachy. Opravdu my. Pán PŘICHÁZÍ k nám. Až do nejvnitřnější komnaty. Až ke kořenům každého z nás. Jako host a dárce. PŘICHÁZÍ k nám. Tiše a nenápadně. Tiše čeká u dveří. Otevřeme? Necháme ho vejít? Dovolíme mu to? Přijmeme ho? S ním PŘIJDE do našeho „nejvnitřnější já“ změna. S ním PŘIJDE celé nebe: Otec i Syn i Duch svatý. Pramen všeho bytí a života. Tajemství všech tajemství. Nebe PŘICHÁZEJÍCÍ do nás. Nelekneme se? Necháme ho vejít? On hledá a čeká, tluče a čeká... trpělivě, pokorně... Když otevřeme, začne v nás největší slavnost... a ta bude stát za to...

3) PŘI SKONÁNÍ

Kde je, smrti, tvá morová rána? Podsvětí, kde je tvůj smrtící žár? (Oz 13, 14)

Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin. (Iz 25, 8)

Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. (Fp 1, 21)

umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých. (Ř 14, 8-9)

Strašné je tajemství smrti. Všichni s ním zápolíme. Nechceme konec. Nechceme nebýt. Nechceme konec svých blízkých. Chceme žít. Tak se smrtí zápolíme utíkáme před ní popíráme ji... vytěsňujeme ji...

Avšak On svým PŘÍCHODEM změnil všechno zevnitř a uvnitř všechno - i smrt. Umřel a tím smrt překonal. To jsou ty jeho paradoxy! Nezrušil ji, ale učinil vrcholným osobním SETKÁNÍM. Smrt vrcholným SETKÁNÍM? Momentem pravdy. I vůči smrti jsme svobodní. Sv. Benedikt umírá ve stoje jako svobodný člověk. Přijímá svou smrt jako oslavu Bohu. Sv. František nazývá smrt těla „sestrou“. Sv. Terezie spěje ke smrti se slovy: „Nepřijde si pro mne smrt, přijde si pro mne Bůh.“ Smrt není příšera, která nás jednoho dne přijde pohltit. Ani neblahá porucha, která se nám prostě jednoho dne přihodí... Ve smrti si pro nás PŘIJDE Bůh... něžně a láskyplně... Je to vstup do neznáma... Ale v Ježíšově přítomnosti poznáváme, že to je neznámo lásky... Ve smrti si pro nás PŘIJDE Bůh... něžně a láskyplně... V jakém stavu asi najde naše srdce?

4) PARÚSIE

Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka. Kde je mrtvola, slétnou se i supi. (Mt 24, 27-28)

Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem. Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. (2 P 3, 10-13)

"Hle, přicházím nečekaně jako zloděj! Blaze tomu, kdo bdí... (Zj 16, 15a)

Jednoho dne... Nevíme, který den to bude, se všechna čekání naplní PÁN PŘIJDE... A UŽ NIKDY NEODEJDE... Pak už budeme pořád s ním. (srv. 1 Te 4, 17) Budeme žít navždy s ním... v jeho společnosti. DEFINITIVNÍ SPOLEČNÉ SETKÁNÍ. Budeme se dívat na něj a on na nás. V naprosté průzračnosti... V naprostém světle... „A bude v onen den světlo velké...“ (píseň Ejhle, Hospodin přijde) Nebude potřeba obrazů, slov, symbolů a znamení... „Bůh bude všechno ve všem...“ (1 K 15, 28) Všechno se naplní... Všechno bude plné PŘÍTOMNOSTI... BUDE SPOLEČNÉ SETKÁNÍ, DEFINITIVNÍ... Nic než to... Všechny věci, všichni tvorové dospějí do „bodu Omega“ (Teilhard de Chardin)... Jak se to stane? Bůh to ví. PŘIJDE jako zloděj v noci... (srv. 1 Te 5, 2) Kdo obstojí? Kdo touží po jeho Přítomnosti, kdo tuší aspoň něco málo o jeho lásce, kdo touží po jeho lásce... Pak už nebude nic než Láska...

design by exarion.cz | 2009