Zamyšlení

U Boha doma...

Neděle po Vánocích – Rodiny Páně (cyklus A)

Iz 63, 7-9/ Žd 2, 10-18/ Mt 2, 13-23

Tak máme po Vánocích, po maratónu návštev a rodinných povinností. Snad máme trochu klidu a můžeme trochu přemýšlet o tom, co to Ježíšovo narození znamená.

Dnešní čtení mají taková 2 ohniska. Blízká a trochu se prolínají: „Boží slitování“ a „Boží blízkost“.

Ale než se do nich pustíme, ještě malou poznámečku k evangelnímu čtení.

Hlavní poselství zní: „Bůh uchránil v tomto nebezpečném světě svého Syna...“

A co ty ostatní děti?

Nic neospravedlní strašný čin. Bohužel není jediný. Ti, kdo takové věci páchají a nařizují, neuniknou Božímu soudu. Ostatní pro nás (doufám, že zatím) zůstává tajemstvím. Myslím zvláště na oběti holocaustu, ale také všech další genocid a etnických či jiných čistek, kdekoli na světě. Víra nám dává tušit, že žádný člověk není sám ani zapomenut, i kdyby snad na něj lidé zapomenuli. Ale je to tajemství, do kterého opravdu nevidíme a o kterém bychom neměli troufale žvanit. Měli bychom se k němu přibližovat s velikou pokorou a úctou.

Teď k hlavním tématům.

První: Milosrdenství

Oslava milosrdenství nám zazněla z Izajáše. „Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat.“ Tak v originále je to plurál. Není jedno milosrdenství, ale hromada. Bůh je „kupa“ milosrdenství. Bůh je nesmírně milosrdný.

Oplácí nám,“ pokračuje Izajáš, „podle svého slitování a milosrdenství.“ Bůh oplácí podle svého slitování. Nejedná s námi podle našeho hříchu, duchovní laxnosti a lenosti... Jedná s námi podle toho, jaký je on... nesmírně milosrdný. Tak to vlastně není oplácení. Ale to nevadí. Bůh je nesmírně milosrdný. Není to slabost, ale jeho síla – největší síla.

Ale Izajáš jde ještě dál. Bůh nám nedává své dary blahosklonně z výše. Kdepak! Sestupuje na naši rovinu. Nechá na sebe dopadat náš úděl. Naše nemoci, nejistoty, zklamání, ztroskotání... bere je za své. Všechno lidské trápení... „Každý jejich soužením byl sužován...“ Bůh na sebe všechna lidská trápení. Tady se dotýkáme velikého tajemství. Bůh a všechna lidská trápení. Co to znamená? Pro nás a pro něho? Odpověď asi na tomto světě nelze získat, ale přemýšlení o tom nás povede blíž k Bohu... Nerozluštíme tu „hádanku“, ale přiblížíme se k Bohu.

Druhé: Blízkost.

Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů ke slávě...“ Dcery pochopitelně do toho patří taky :-). (To je takový starověký způsob vyjadřování a myšlení. My bychom asi dnes klidně mohli rovnou říkat: „synové a dcery“.)

Ale to hlavní je: Bůh svým dílem v Ježíšovi otvírá svůj dům lidem... všem. Říká jim: „Pojďte, nebojte se, vy taky patříte do rodiny. Já jsem váš Otec – Abba.“ Blízký, milující, pečující... milosrdný. Jsme „u Boha doma“. Ano, zní to neslýchaně až nehorázně. Ale evangelium je svým způsobem neslýchané až nehorázné. Boží láska je veliká... strašně veliká... pořád a pořád větší... a lidi (zvláště ty náboženské) to často znepokojuje... Bojí se, aby si to někdo nevysvětlil špatně... Moc lásky jim připadá nevýchovné. Ale Bůh miluje strašně moc... víc než jsme sto tušit... Bůh strašně moc miluje a my do toho patříme. „U Boha doma.“

Tak a teď o tom přemýšlejme. Tajemství je příliš veliké. Ale my ho nemáme „zvládnout“ a vyřešit. Máme se naučit v něm žít... odteď až na věky. :-)

design by exarion.cz | 2009