Zamyšlení

U pramene Života...

3. postní A

Ex 17, 3-7/ Ř 5, 1-8/ J 4, 5-42

Výběr textů pro 3., 4. a 5. neděli postní vychází ze staré tradice a má vztah k velikonočnímu křtu. Připomínají nám, kým Ježíš je a co nám dává. Do koho to vlastně jsme nebo budeme pokřtěni.

Dnes tedy žíznící a unavený Ježíš dává vodu života. Předobrazem tohoto daru je vyvedení vody ze skály na poušti za Mojžíše. Voda života. Dobrá, pramenitá voda oživující poušť představuje symbol pravého Života. Ježíš uvádí do života. Stejně tak přichází i k nám. Dává se k dispozici. Je s námi. Naslouchá našim otázkám. Něco nám říká. Třeba tomu nerozumíme, ale nevzdáme-li to, přivede nás to k životu. Třeba na otázky neodpovídá tak, jak bychom čekali. Spíš obrací naše myšlenky jiným směrem. Přesměrovává nás. Smíme věřit, že to všechno vede do Života.

Existuje Život. Není to jen přání. Ani sen. Je to realita. Když jsme s Ježíšem. S ním se všechno mění. Je to jiný Život, než na jaký jsme zvyklí. V tom je možná pro nás ten problém. Potřebujeme ho přijmout a poznávat. O to ve křtu jde: přijmout Ježíše za svůj život. (Ježíš - život náš). Přijmout ho a poznávat. Takhle nějak obyčejně to začíná.

Prožíváme v tyto dny pocit akutního ohrožení. Naše země, okolní země, celý svět. Tak jak jsme propojeni. Je to zvláštní stav. Tak nějak všichni spolu s pocitem křehkosti a zranitelnosti všeho a nejistotou, co přijde. Děje se to rychle. Pomalu to zpracováváme. Nemoc, která se šíří. Neznámá, vyvolává strach a ochromení. Co udělá s námi? Co s našimi blízkými? Co s naším světem?

Nevybrali jsme si to. Co můžeme dělat? Nemůžeme ovlivnit to, co přijde. Ale můžeme ovlivnit, jak se k tomu postavíme.

Možná využít tento čas k přemýšlení o tom, co je pro nás opravdu důležité. Taky o tom jak a k čemu využít prostředky a možnosti, které máme. Co můžeme? Jaký život to vlastně chceme?

Jako křesťané potřebujeme mluvit s Ježíšem o svém životě. Jak chceme žít? Po čem to vlastně tolik toužíme? Stejně jako o tom, čeho se bojíme. A taky naslouchat Ježíšovi. Co to vlastně říká? Jaký život nám to přináší? Do čeho nás přijal a pořád přijímá? Co to znamená žít s ním v Bohu? Anebo prostě myslet na něho. Zaměřit se na něho. Co s námi myšlenka na něho „dělá“? Můžeme mít pocit, že nic. Může to být pro nás těžké, zdlouhavé a bolestné. Přesto to nevzdat. On je v tom s námi. Trpělivý. Věrný. Neopouští nás. Myšlenka na jeho přítomnost nás může upokojit a může nás nasměrovat dál vstříc Životu. Toto doufání vychází z víry. Věříme, že to tak je. Tak to věřili apoštolové a všechny generace křesťanů. My se k nim připojujeme.

Dnešní evangelium nám prostě říká, že Ježíš přichází i k nám, je tu s námi a pro nás - i v tom, co prožíváme spolu s celým světem v těchto dnech -, když s ním začneme mluvit, přemýšlet o něm, otevře to v nás prameny života. I v nás.

design by exarion.cz | 2009