Zamyšlení

Nejparadoxnější z paradoxů...

Velký pátek

Iz 52,13-53, 12/J 19, 1-42

Po každé na Velký pátek čteme z Izajáše o trpícím Služebníku Hospodinovu. Je to takový prorocký předobraz toho, co se naplnilo na Golgotě.

Trpící Služebník Hospodinův. To, co se s ním stane, bude tak děsné, tak hrozné, že se na to nikdo nevydrží dívat! - Trpící Služebník Hospodinův bude vypadat tak, že všem bude jasné: Bůh ho opustil. Takhle přece vypadají ztroskotanci před lidmi i před Bohem! Vždyť je to jasné! ALE VŮBEC NE!

Přijde přijde šok! A to je asi to hlavní, co chce Izajáš sdělit. Protože se najednou ukáže, že to je úplně, ale úplně jinak. Ukáže se, že tam, kde si lidé mysleli, že Bůh není, že opustil člověka, že právě tam je Bůh nejvíc při díle, že právě tam se děje Boží dílo, které je spásné, vykupitelské a plné lásky.

Chceš poznat Boha? Podívej se na kříž!Protože tady se Bůh ukazuje nejzřetelněji. Ano, tady se Bůh ukazuje nejzřetelněji. Může být největší paradox? Řekl bych, že ne. Tady se zjevuje nejzřetelněji Bůh. Co to vlastně vypovídá? Jakou zprávu nám to chce říct? Znovu slyšíme, že Bůh je láska. A že to nikdo nezmění. Vůbec nikdo. Žádná zloba, žádná nenávist... Nic. Nikdo a nic v celém tvorstvu nemůže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Tak to je jedno.

A ještě druhá věc mě nad tím napadla. To, že skutečnost a život přesahuje náš viditelný obzor i náš rozum. Že Bůh je i s těmi – ba, dokonce právě s těmi, do kterých bychom to neřekli. Ten Boží paradox všech paradoxů (a to je evangelium) nám říká, že je paradoxem lásky... Je to veliká Boží láska, která se nám tady otevírá. Je to něco, co nikdy nepochopíme. Je to něco, nad čím budeme vždy žasnout. Náš rozum je na to příliš krátký. A přece. Smíme v tom žít. A smíme doufat víc, než vidíme... Kříž nám otevírá něco, co je nekonečné. A my do toho hledíme a jsme někde úplně na začátku, ale to, co se nám otevírá je hluboké, krásné, dobré a pravdivé...

design by exarion.cz | 2009