Zamyšlení

Na druhé straně moře...

Bílá sobota L. P. 2020

Ex 14, 1-31/ Ř 6, 3-11/ Mt 28, 1-10

Slavíme Velikou noc vzkříšení. To je, dá-li se to tak říct, „Liturgie všech liturgií“. Její součástí bývá tradičně celá řada starozákonních čtení. My jsme z nich ponechali jen to ústřední: o vysvobození Izraelců u Rákosového moře.

Jaké poselství v dnešních liturgických čtení slyšíme?

Nabídnu několik málo myšlenek. (Můžete se jimi inspirovat, ale také hledejte sami. Čtěte si ty biblické pasáže – i ty, co z časových důvodů nezazněly – přemýšlejte o nich a modlete se nad nimi.)

Tak těch pár mých inspirací:

1) Boží spása se děje. Bůh přichází na pomoc svému stvoření v nouzi. Ovšem jeho způsoby jsou podivuhodné jako on sám. Vysvobození před námi otvírá nové výzvy. Vstupujeme na poušť. Do svobody, ale (nebo a) na poušť. Tam obstojíme jen s Bohem. Je to tak nové! Tak těžko se v tom orientujeme! Analogicky ovšem v nesrovnatelně vyšší míře to platí o vzkříšení. Na jedné straně slyšíme ujištění, že Ježíš není mrtvý. Tušíme, jak je to důležité – zásadní. Jak to přináší záplavu života, radosti, světla... Začíná se něco dobrého. Ale co to znamená vzkříšení? Jak to souvisí s naší současnou zkušeností? Čeho se tu můžeme „chytit“? Jak tuto informaci uchopit a zpracovat? ... Proto ty rozpaky kolem prázdného hrobu... Vzkříšení je osvobodivá skutečnost, ale zároveň obrovská výzva, která nás nekonečně přesahuje. Vstupujeme na „neznámou půdu“... Ocitáme se „v poušti“, kde se těžko orientujeme a „chytáme“. Pořád jsme na začátku. Věříme a doufáme, že se naučíme v této nové krajině žít, ale dá nám to „hodně, hodně zabrat“. Ale sami bez pomoci to nezvládneme.

2) Tato noc je nocí křestní. I proto ten motiv vody. Skrze vody moře vede Bůh svůj vysvobozený lid do svobody. To jsou vody křtu. Vody křtu znamenají riziko. Bez Boha by znamenaly smrt. Kdyby Bůh nevedl svůj lid skrze vodu, nedošlo by k velkému vítězství, ale k tragédii. Jsme pokřtěni. To znamená jsme vysvobozeni. Jak? Křest nás spojuje s Ježíšem v jeho smrti i v jeho vzkříšení. Máme podíl na Ježíšově smrti a vzkříšení. Jeho smrt je také naší smrtí. (Považte, jak je to závažné!) Jeho vzkříšení je také naším... Vzkříšením. (A to je – myslím – ještě závažnější).

Jsme duchovně (=mocí Ducha) uvedeni „na druhou stranu moře“ (Není to také závažné?) - do té nové, největší výzvy... kde se tak těžko rozkoukáváme. To všechno je možné jedině za předpokladu naprosté důvěry vůči Ježíšovi. Za chvíli obnovíme svůj křestní slib. To je pár slov. Pár vět. Ale uvědomme si, co za nimi je.

Kdybych to měl vyjádřit modlitbou, zněla by asi tak nějak: „Ježíši, radujeme se z tvého vzkříšení. Radujeme se z toho, že na něm máme podíl, že úplně mění naši perspektivu. Tak moc, že jsme vůči tomu úplně slepí a nemotorní. Ale chceme „do toho jít“. Jen nás, prosíme, vezmi za ruku a veď... a prosíme, šetrně... jsme takoví... křehcí... však víš :-)“

design by exarion.cz | 2009