Zamyšlení

Tajemný ZAHRADNÍK...

Zmrtvýchvstání Páně (Boží hod velikonoční)

Sk 10, 34-43/ Ko 3, 1-4/ J 20, 1-18


Sestry, bratři, přátelé, dobré velikonoční ráno. Teď bych vás měl šetrně připravit na to, že budu blekotat a koktat. Ne, lekejte se. Nic se mi nestalo. (Aspoň zatím :-) Ale to dělá to téma. Vzkříšení. Dokud budeme na tomto světě, nebudeme schopni vysvětlit, co to je Vzkříšení. A když se o to budeme pokoušet (jako že se tomu nemůžeme vyhnout - o Velikonocích určitě ne), vždycky se do toho zamotáme a budeme blekotat a koktat.

Tak. Hrob našly ony věrné ženy prázdný. Po nich pak učedníci. Vysvětlení měli hned po ruce: Asi ho někdo odnesl. Co jiného?! Svým způsobem měli pravdu. Kdyby tak tušili kdo a kam! Tady to počáteční rozpaky a zmatky prvního velikonočního dne miluju. To dává evangeliu punc věrohodnosti - a je to blízké nám všem!

Ale záhy se věci dají do pohybu. Rozhodně to nebude klidný a sváteční den.

Tak postupně vycházelo najevo: Pán není mrtvý. Byl, ale není. -

Už to nikdy nebude, jak to bývalo. Ale bude to jiné - lepší.

Pán není mrtvý a volá je, chce se s nimi setkat.

Pán není mrtvý (a už nikdy neumře). Co to znamená a co jaké to má důsledky, jim docházelo postupně. Také my tím procházíme a budeme muset zase. Pořád nám to dochází a zároveň ne a ne dojít. Je to náročné a hezké zároveň.

Ještě se zastavme u té Máří Magdalény, „apoštolky apoštolů“. Ona se podle Jana setkala jako první se Vzkříšeným. Evangelní příběhy o setkání se Vzkříšeným mají přes všechnu osobitost určité společné rysy. I zde. Abychom pochopili, že Vzkříšený se také s námi setkává. A má to podobné základní rysy. Setkání to je zvláštní zkušenost (M. Buber Ich und Du) – na rovině osobních vztahů (mezi já-Ty). Nemusíme vidět a přece můžeme zažít setkání se Vzkříšeným. Sami si ho uvědomíme teprve ex post. Každé setkání představuje tajemstvízázrak. Ale setkání se vzkříšeným „tuplovaně“. Tak ta Maří Mandaléna nepoznala Ježíše, dokud ji nezavolal jménem. - Jen on má tu moc říct naše jméno tak, že ho poznáme. Jméno není totiž jen slovo. To jsme my. Celá naše historie. Celé naše hledání – sebe hledání. Jen on dokáže vyslovit naše jméno tak, že se něco v nás stane... jsme to opravdu my. Ale pak už se nezajímáme o sebe. Najednou před námi vyvstane On.

A ještě to „noli me tangere“ to se překládá „nedotýkej se mne“ - dosl. „nezadržuj mě“ nebo „nedrž mě“. Nejde vůbec o dotýkání se, ale o držení. Vzkříšeného nelze pevně držet. Každé setkání se Vzkříšeným se děje takříkajíc v pohybu... mezi Bohem a námi, mezi nebem a zemí... Nezadržuj mne. Nechtěj si mě zastavit pro sebe. Žádná fotografie, žádná představa, žádné slovo, nic, čím by sis mě zafixovala. Té skutečnosti SETKÁNÍ se oddej, otevři se jí... a o víc se nestarej. Nechtěj si Vzkříšeného přivázat k sobě! Žij s ním. On přichází a odchází. Pořád je v pohybu - a v tom všem je pořád s tebou. Neboj se, o něj už nikdy nepřijdeš! Teď už o něj nikdy nepřijdeš. Z jeho strany je to jisté. On se tě nevzdá. Tak to by bylo... :-) Já vám to říkal...

design by exarion.cz | 2009