Zamyšlení

K ŽIVÉ NADĚJI...

2. velikonoční A

Sk 2, 14a.22-32/ 1 P 1, 3-9/J 20, 19-31


Tak copak jsme to dnes slyšeli? Podívejme se na to.

Nejdřív to byla část Petrova kázání o Letnicích (Sk). Zrovna ta o ukřižování a vzkříšení. Na Ježíšovi se naplnila proroctví. Taková byla a je Boží cesta. Právě proto, abychom ji poznali a nebyli zmateni tím, co se děje, je dobré znát, kam ukazují Písma. Ten trend... to nasměřování... To je duch Kristův (1 P 1, 11).

Ježíš byl zabit jako věrný služebník Hospodinův. A Bůh ho probudil ze smrti. Vytrhl ho z bolestí smrti. (Mimochodem to jsou stará biblická slova vyjádřující Boží spásný zásah). Takže smrt ho již nemohla držet ve své moci. To je nádherně řečeno. Smrt ho musela pustit. Proto nezůstal v hrobě, v říši smrti. - Totéž smíme doufat i pro sebe a ostatní. Bůh nás probudí, vytrhne z bolestí smrti, takže ta už nás bude muset pustit...neudrží nás ve své moci...

A pak to byl kousek z 1 P. Vzkříšením Krista nám Bůh dal znovu se narodit, abychom měli živou naději. Aby naše doufání, náš výhled byl dobrý, živý, měl sílu, abychom se upínali ke slavné budoucnosti v Bohu. To není nějaké naše fantazírování. To je možné díky vzkříšení. Protože Ježíš vstal z mrtvých, smíme žít v úplně nové perspektivě. Je před námi společenství s Bohem. Tam patříme, tam je naše budoucnost. Ještě se nenaplnila, ale už máme závdavek: víru. Ta nám dává sílu držet se toho, co zatím nevidíme. A tato víra, ačkoli se zdá křehká a slaboučká, nás podrží až do konce... až uvidíme. Není to vůbec nic maličkého. Ta víra... Nikdy nepodceňujme její sílu!

V evangeliu se vracíme k apoštolům. Většinou se pozornost zaměřuje na Tomáše. Chcete-li, táhne-li vás to tímto směrem, klidně můžete během tohoto týdne meditovat právě o něm. Já bych se teď zaměřil na něco jednoduššího. Učedníci jsou „všechno jen ne otevření“. Zamčení na všechny možné zámky, „zašpérovaní“ ve svém strachu. Ježíš k nim přesto přišel. A Tomáš? Nějak nemohl – nechtěl uvěřit. Přesto extra pro něho přišel Vzkříšený.

To je ta velikonoční zvěst: On je živý. A přichází mezi nás. Stojí o nás. Chce být s námi. Jsme pro něho důležití. Svou mocí přemáhá všechny naše bariéry a zámky. Jak ty kolem, tak mnohem víc ty v nás. Mocí své lásky.

Vzkříšený přišel k učedníkům. Přichází i k nám.

Přináší pokoj. Chcete-li: Přináší atmosféru nebeského království.

Taky dává poslání. Zmocňuje svým Duchem. Dává nám takové umělé dýchání. Jako na Počátku dostal Adam. Nový život z Boha. Vzkříšený dává svého Ducha, toho, co oživuje ty beznadějně uschlé kosti, jak to viděl Ezechiel (Ez 37).

K čemu Duch učedníky zmocňuje? Přinášet odpuštění. Boží odpuštění. Říkat pravdivě. (= Tak, že to není pouhé slovo - přání, nýbrž realita): „Lidičky, Bůh vám odpouští a Bůh vám nabízí nový život – integritu, věrohodnost, smysl, radost a naplnění... tak jistě jako vzkřísil svého Syna.

design by exarion.cz | 2009