Zamyšlení

Oživující SETKÁNÍ na cestě...

3. velikonoční A

Sk 2, 14a. 36-41/ 1 P 1, 17-23/ L 24, 13-35


Stále nějak „zpracováváme“ tu úžasnou zprávu o Ježíšově vzkříšení.

V prvním čtení (ze Skutků) zaznělo, že toto vzkříšení umožňuje naše obrácení; jinými slovy: proměnu našeho smýšlení.

Druhé čtení (z 1. Listu Petrova) hovoří o tomtéž vzkříšení jako o zdroji našeho znovuzrozeník nepředstírané (=tedy opravdové) sourozenecké lásce“. Proměna smýšlení. Znovuzrození. Všechno to chápejme jako možnost a výzvu. Záleží na nás, jestli se této NOVÉ možnosti otevřeme. Pokud ano, stanou se a budou se stávat víc realitou... Nepromarněme to! Byla by to velká škoda.

A teď už k evangeliu. Pořád jsme v onom prvním dni po sobotě. Pořád na začátku. Dnes slyšíme, jak se Vzkříšený zjevil dvěma učedníkům. Jeden se jmenoval Kleofáš. Kdo byl ten druhý (existují dokonce domněnky, že to mohla být „ta druhá“), nevíme. Zjevil se – dnes bychom řekli – rezignovanýmvelmi zklamaným, kteří už to nemohli unést. Proto odcházejí z Jeruzaléma. Ani svědectví o prázdném hrobu a o zjevení andělů nemělo sílu přesvědčit. Tak jdou prostě pryč.

A on k nim přišel! Přidal se k nim na cestě. Dal se s nimi do řeči. Naslouchal jim. Opět tu máme ono velikonoční poselství: On žije a přichází k učedníkům. Jak bychom si mohli myslet, že nepřichází stejně nebo podobně taky k nám dnes!?!

Přichází. Nenápadně. Jako cizinec. Naslouchá nám. Ukazuje nám to, co nás trápí, z NOVÉ perspektivy.

Všimněme si: Kdy ho poznali? Zase ex post. Až to pominulo. Až už ho zase neviděli. Ale to, co s ním zažili cestou, už jim nikdo a nic nevezme. S ním uviděli všechno NOVĚ.

Byly to dvě situace, které jim pomohly poznat ho – byť ex post. Přemýšlení o cestě Božího služebníka podle Písem a pak lámání chleba. Můžeme si představit, že On - Vzkříšený je pořád s námi. Ale dává nám, protože to potřebujeme, jakési „průhledy – průniky“ do svého světa. A to je, když čteme společně Bibli tak, že poznáváme Boží cestu v tomto světě. A pak, když se spolu dělíme o chléb. Tedy když se dělíme... když se snažíme žít pro druhé. Tehdy se setkáváme s Ním a on s ním. Obrazně řečeno „my se dotýkáme JEHO a ON nás“ (Jan Rybář SJ). Tehdy poznáváme, že Ježíš ŽIJE, že tento ŽIVOT se týká i nás, že v něm se všechno stává NOVÝM... Ano, tento jeho ŽIVOT se týká i nás a v něm se všechno stává NOVÝM... V této perspektivě smíme žít i my. Náš pozemský život s sebou nese plno nejistot, ohrožení... ale všechno proniká tento jeho ŽIVOT.

Tak žijme v této perspektivě.

A když to potřebujeme, kéž poznáme, že On jde tiše a nenápadně s námi!

design by exarion.cz | 2009