Zamyšlení

Poznáte…

6. velikonoční A

Sk 17, 22-31/ 1 P 3, 13-22/ J 14, 15-21


V prvním čtení sv. Pavel řeční na Areopagu (Areos Pagos = Areiův pahorek) v Athénách. To je takový skalnatý pahorek pod akropolí. Sloužil jako jakési „diskusní fórum“. Tam se člověk ocitl v centru intelektuálního dění – nejen Athén, ale celého antického světa. [Tak si říkám, co by tak mohl být Areopág našeho současného světa? Nějaký renomovaný think-tank? Nevím. Ale myslím, že by bylo něco takového.] Tam mohl naslouchat moudrým, ale mohl taky sám mluvit. Sv. Pavel tam káže o Kristu a o tom, co Kristus znamená pro celý svět. V Athénách tehdy Pavel se svou řečí moc neuspěl. Ale co to je úspěch - neúspěch v této oblasti? Jen pár lidí jeho učení přijalo. [Co bychom dnes dali za těch pár lidí :-)!]. Celkem mu tam naslouchali do chvíle, než začal řečnit o zmrtvýchvstání. Na to řekli: „Zajímavé, ale zbytek si doposlechneme někdy příště.“ Vzkříšení! Tak málo to zapadá do tradičního náboženského pohledu! (My už to dnes tak nedokážeme rozlišit vzkříšení od jiných náboženských koncepcí. Hodně mícháme „jabka s hruškama“ a ani nám to nedochází.) Kdyby sv. Pavel mluvil o posmrtném životě duše, nebyl by to takový problém. Ale vzkříšení?! Jenže právě to je nejjadrnější jádro evangelia!

Co se to Pavel na Areopagu pokouší říct? Že nyní nastává mimořádný Boží čas. A že klíčovou postavou tohoto mimořádného času (a tedy veškerého času vůbec) je člověk Ježíš z Nazareta. Skrze něj Bůh bude soudit každého člověka a celý svět. To znamená: Skrze něj nastolí spravedlnost a obnoví svět. Podle čeho poznáme, že tento čas nastává a že tou klíčovou postavou je právě Ježíš z Nazareta? „Protože tento Ježíš zemřel a byl vzkříšen,“ odpoví Pavel. - Co je toto za důkaz?! Nejsou to jen nějaké primitivní náboženské žvásty? No, právě! Ale... když tomu uvěříte – když to neodmítnete jako úplnou blbost, zjistíte, že to je pravda.

Ve druhém čtení mimo jiné zaznělo: „Ježíš dal svůj život za všecky, aby nás přivedl k Bohu,“ (3, 18; ř: hina hymas prosagagé tó theó). To není vůbec samozřejmé. Duchovní svět je mnohem složitější a nepřehlednější než ten svět, na který jsme zvyklí. Má jiné zákonitosti, jiná skryté zákoutí, úskalí a hlubiny. Vede jím spousta cest a cestiček. Která vede k Bohu? Kdo se tady vyzná? Odpověď naštěstí známe.

Evangelní čtení nás už tak trochu připravuje na blížící se Letnice. Dostaneme nového Pomocníka, Ducha Utěšitele, Přímluvce. A až On přijde, POZNÁME. To znamená: zakusíme – uvidíme vnitřním zrakem. Vzpomeneme si na Ježíšova slova a pochopíme, jak se vztahují ke skutečnosti. Poznáme, že Ježíš žije a že je s vámi, i když ho neuvidíme. Pochopíme, jak on je životem pro každého člověka. Pochopíme, kdo to opravdu je. Poznáme, že on je v Otci a Otec v něm, my v něm a on v nás.

Základním předpokladem tohoto poznání je láska. Kdo miluje Ježíše (tedy přilnul k němu a důvěřuje mu a vytrvá při něm přes všechna úskalí), pozná – zakusí – pochopí – jak moc nás a všechny a celý svět miluje Bůh. Ba, dokonce že tento Bůh nejen miluje, ale JE láska. Toto POZNÁNÍ nás bude naplňovat už během tohoto pozemského života a nakonec způsobem, který si zatím nedovedeme představit, na věčnosti.

design by exarion.cz | 2009