Zamyšlení

Abyste poznali a viděli...

7. VELIKONOČNÍ A (z Nanebevstoupení Páně)

[zastupování Brno-Botanická]

Sk 1, 1-11/ Ef 1, 15-23/ L 24, 44-53


Sestry, bratři, přátelé,

varuji: Dnes to bude (zase :-) těžké. Nemůžu si pomoct.

Slyšeli jsme čtení ze slavnosti Nanebevstoupení Páně. To bylo teď ve čtvrtek. Vzkříšený Pán se čtyřicet dní zjevoval učedníkům a pak vystoupil na nebesa – a už ho neviděli.

To je i naše zkušenost. Nevidíme ho. Neslyšíme. Jako by tu Pán nebyl. Zdá se, že jsme tu zůstali sami. Ponecháni a vystaveni nejrůznějšímzkouškám… Pán je v nebi. Co s námi tato myšlenka „dělá“? Zpytujme trochu své smýšlení. Pán je v nebi. Jak nám to třeba pomáhá zvládat výzvy a zkoušky, které na nás v tomto světě přicházejí? Pomáhá nám to? Přijde mi, jako by se tu neměli moc čeho „chytit“. Jako by nám dosah toho všeho unikal. Mohu se mýlit. Pán je v nebi. Jak se v tom teď zorientovat?

Je to nová zkušenost. Snad nás do ní nejlépe může uvést slovo sv. Pavla z 1. kapitoly Listu Efezským. On nevsází jen na vysvětlování. Pochopitelně to taky dělá. Ale důraz klade jinam: „Prosím, aby vám Bůh dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví…“ I my potřebujeme, aby nám to bylo zjeveno. Aby nám to Bůh odhalil, abychom aspoň na chvíli „viděli“… v sobě vevnitř…, kde to ten Kristus teď je, a že tam je i naše místo. Tam i my patříme. Abychom „viděli“ to světlo a ty barvy a „slyšeli“ tu hudbu a vnímali všechnu tu krásu PŘÍTOMNOSTI… Aby i nám došlo: Sem patříme. Toto je náš pravý domov. K tomu je to náboženství dobré a ty bohoslužby a všechna ta námaha a všechny ty těžkosti… Jak to všechno do sebe zapadá a jaký to všechno má smysl. - Abychom toto poznali. Aspoň malou skulinou nakoukli do nebe – a došlo nám, že už tam patříme.

Sv. Pavel je přesvědčen, že to je možné. Ježíšův odchod do nebe. To je jedna strana pohledu. Z té druhé je to příchod v jiné podobě. Ježíš k nám přichází v síle Ducha svatého. Přijme účast na našem vnitřním životě. Na našem hledání, naší radost i bolesti, našem společenství i naší opuštěnosti, prostě na všem… ale taky nám dává účast na sobě. Je to vzájemné. Skrze něj v nás „takto bude nebe“. Ještě dříve než do něj vstoupíme.

Jsme od samého Počátku voláni k něčemu, co nás nekonečně přesahuje. Jak bychom mohli být doma v nebi?! - Mocí Boží lásky, která je větší než cokoli jiného.Jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Sílu svého mocného působení ukázal přece na Kristu: vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích...

Jak na nanebevstoupení Pána reagovali apoštolové a učedníci? Obyčejně. Modlili se. Nepíše se, že u toho měli nějaké zvláštní prožitky – mystické extáze a vidění – zvláštní pocity... a jak všelijak si to představujeme. Možná to byla námaha. Možná při tom museli přemáhat únavu a nudu. Možná se jim zdálo, že Pán neodpovídá. Jako nám. Sedíme a modlíme se. Čekáme, že Pán něco řekne, něčím nás pozvedne… Tak moc to potřebujeme… A ono to vypadá „jakoby nic“. Postupně – velmi dlouho to trvá, než nám začne docházet, že Pán tu celou dobu je… a mluví, ale JINAK… a tak se postupně rodí tichá a celkem obyčejná radost a důvěra. Naše modlení nás otevírá tomu nekonečně většímu a vytváří „prostor“ do něhož může vstoupit sám Bůh. Tak jsme postupně víc a víc uchvacováni Vzkříšeným vstříc nebi… Proto se navzájem podporujme, abychom nevzdávali svou modlitbu – za žádných okolností…

design by exarion.cz | 2009