Zamyšlení

Letnice ekologicky...

Letnice A

[Sk 2, 1-4 (-11)]/ Ř 8, 18-27/ J 7, 37-39


Sestry, bratři, přátelé,

letos jsme se rozhodli s Annou pojmout Letnice ekologicky. Důvodem byla šokující proměna palouku nad Jinačovicemi, kde míváme svatodušní bohoslužbu v přírodě. Už to není palouk, ale hlinitá plocha udusaná těžkou technikou. Palouk se proměnil ve skladiště pokácených stromů. Žádná tráva tam neroste.

Ale to rozhodnutí pojmout Letnice ekologicky má svou logiku i v samotném biblickém svědectví o Duchu svatém.

Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho břicha“,říká Ježíš. „To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili,“ pokračuje evangelista.

Proud živé vody znamená dobrou, pramenitou vodu – nikoli z cisterny. Ta symbolizuje život. Základní podmínku života. K lidem žijícím v oblastech, kde je voda vzácná – a my k nim začínáme taky patřit – tento symbol obzvlášť promlouvá. Kde je voda, může se rozvíjet život. Země se zazelená a ožívá. Bez vody se mění v poušť.

To je obraz Ducha. Voda. Jeden z obrazů Ducha. Tajemství života – veškerého – protože je jen jeden život (srov. hebr.: chajjim) – souvisí s tajemstvím Ducha. Proto má Duch ve starokřesťanské tradici přízvisko Oživovatel (řecky: Dzóopoion). Symbol vody nás otevírá tajemství Ducha. Život se rodí a množí a hemží tam, kde je člověk otevřen Bohu… Tam je vše „na svém místě“.

Bůh dává svého Ducha… Bůh nám dává sebe… v Ježíšově smrti a vzkříšení… nám dává sebe sama. Svůj život. Chce nás učinit účastnými tohoto tajemství. Kdo má niternou účast na Bohu, stává se zdrojem obnovy života, proměny pouště ve zemi šumících lesů.

Žijeme ve světě, který je nemocný. Život ve své pestrosti (myslím, že se tomu říká biodiverzita) je ohrožen. My sami tím trpíme. Jsme nemocní. („Jak jsme si mohli myslet, že zůstaneme zdraví v nemocném světě…?“, papež František). Příslib Ducha – dar Ducha – to je začátek obnovy. Cesta je dlouhá. Velmi dlouhá. Může se v této fázi jevit bezvýchodná. Přece smíme věřit, že směřuje k obnově všeho v Kristu. Je to skrytý a tajemný proces, ale vstupuje do světa lidí skrze lidi, co uvěřili v Krista. Co Krista nesou v srdci. (I ty, co o tom třeba ani nevědí :-) Taky skrze nás. Naše víra má obrovské důsledky, mnohem větší než tušíme. „Obrátíš-li se, tisíce kolem tebe se obrátí…,“ tak nějak to říkal velký ruský světec Serafím Sarovský. Nechápu to jako doslovný, matematický popis. Myslím, že to chce prostě říct, že síla Božího života v jednom člověku je větší, než bychom tušili… Překvapivě velká. Tady je zdroj života.

Smíme a máme mít na tom podíl. Cesta je dlouhá. Hodně dlouhá. Chce hodně trpělivosti.

Souvislosti se vymykají našemu chápání. Jsou tajemné. Víra nám dává do nich nahlédnout a přijmout je tak, abychom se nebáli do toho vstoupit.

Přijměme (znovu) a přijímejme každý den Ducha svatosti… který nás přibližuje k Bohu a vede k tomu, aby se věci kolem nás vracely „na své místo“ a tam se rozvíjely… aby život rostl a rozvíjel se do celé své krásy… aby všechno odráželo Boží krásu a dobrotu… i stromy a louky, ptáci, šelmy, hadi… prostě všichni společně...

design by exarion.cz | 2009