Zamyšlení

Reflexe „koronavirové krize“ (3/2020-5/2020)

Letnice L. P. 2020

Sestry, bratři, přátelé, než se dnes rozloučíme, přijměte ještě „slovo k situaci“.

Karanténní opatření se postupně uvolňují. Život se vrací do „starých kolejí“.

Ohlédněme se na to, čím jsme prošli, a snažme se nezapomenout. Byl to těžký čas. Uvědomili jsme si křehkost svých životů i velkou nejistotu. Možná jsme se báli o zdraví a život svých blízkých i nás samých. Byl to velký nápor na nervy.

Ale nejen. Byla to i zvláštní zkušenost. Umožnila nám spatřit naše nejisté bytí z nového úhlu.

Snažme se nezapomenout, co nám tato doba dala ani na to, co nám vzala, co nám ukázala a naučila nás.

Mysleme na to, co mezi námi lidmi vytvořila. Jak jsme si byli „tak nějak bližší“! Jak nás těšilo potkat druhého člověka! Jak pro nás zdravení přestalo být formalitou a stalo se projevem naší sounáležitosti! Jak jsme si uvědomili, že k sobě patříme! Jak jsme upřímně přáli zdraví a všechno dobré mnoha lidem, kterých jsme si předtím možná ano nevšímali! Jak jsme byli ohleduplnější k druhým – zvláště k těm ohroženějším – nebo se aspoň o to snažili!

Jak byly naše rozhovory – i když se odehrávaly přes telefon, internet a sociální sítě (díky za tuto techniku!) – intenzivnější a hlubší! Jak nám bylo spojení i přes technické prostředky důležité a cenné!

Jak jsme si uvědomovali krásu kolem sebe! – To krásné jaro, krásné a hluboké myšlenky, krásná hudba! Jak jsme byli vnímavější k něčemu vyššímu hlubšímu…! Uvědomili jsme si, že existuje spousta okolností a skutečností, které v rukou nemáme, a že to prostě k našemu životu patří a musíme se naučit s tím žít. Vážit si každého dne a každé příležitosti, každého kolem sebe.

Snažme se nezapomenout na Velikonoce bez společných bohoslužeb. A přece jsme je prožili možná ještě víc duchovně. Jak se nám Slovo Bible, myšlenka od Boha nebo na Boha stala důležitou! Nepomohlo nám to pochopit maličko něco nového o Boží přítomnosti mezi námi a Božím doprovázení?! Copak to nebyly nezapomenutelné Velikonoce pro nás všechny!?

Přirozeně jsme taky jsme poznali svá slabá a zranitelná místa. Jedinci i společnost. Své strachy a úzkosti, nebezpečí dezinformací, manipulace, konspiračních teorií, svou malost, své sobectví. Poznali jsme, že existují bohužel i lidé schopní vydělávat na neštěstí druhých...

A dalo by se pokračovat… bylo to mnoho dobrého i těžkého, někdy něco zahanbující, jindy zase nadějné.

Snažme se nezapomenout na nic z toho. Díky Bohu jsme byli ušetřeni nejtěžších zkoušek. Ale nemysleme jen sami na sebe. Pamatujme na ty, kteří kolem nás onemocněli i na ty, kdo třeba někoho ztratili. Každý lidský život je jedinečný. Každá ztráta někoho blízkého je nenahraditelnou ztrátou.

Ale nezapomínejme ani na země a oblasti, které pandemie obzvlášť zasáhla a pořád zasahuje. Mysleme na ty, kdo jsou jí nejvíc vystaveni: na chudé, na bezdomovce, uprchlíky, imigranty, indiánské kmeny severní a jižní Ameriky.

Plno lidí přišlo o zdroj své obživy. Ekonomické důsledky dopadnou na nás všechny – hlavně zase na ty nejchudší.

Nevracíme se do stavu, který jsme opustili někdy v březnu. Je to svět nových výzev, nebezpečí a ohrožení. Vděčnost, naději, soudržnost, solidaritu, soucítění budeme potřebovat nadále – a možná i víc.

A nezapomeňme ani na ty pověstné roušky. Co všechno pro nás znamenají a symbolizují! Uchovejme je. Jako připomínku. Ale kdo ví... možná je na podzim nebo v zimě budeme zase potřebovat.

Žijeme ve světě nejistém, nehotovém, rodícím se. Stvoření dál pokračuje. Jsme na cestě. Boha na ní - tu nacházíme, tu zase postrádáme. Jeho slovo nás ujišťuje, že všechno se naplní a rozvine v Kristu. Někdy tento výhled máme jasnější. Někdy se zastře trochu - a jindy úplně… Věříme, že všechno to, co se děje, Bůh zapracovává do svých dobrých plánů… Ale není vždy jednoduché tomu věřit. Nezapomeňme na tento výhled. Snad jsme taky poznali, jak je důležité „mít výhled“. Snad jsme se taky víc modlili. Snažme se u toho zůstat. I kdyby to měl být jen „Otčenáš“ nebo jen pouhé oslovení: „Bože“, „Pane“. Tato otevřenost vůči Bohu nás „zachraňuje“ (=dává nám sílu; dobrou a smysluplnou perspektivu) v každé situaci.

Vzpomínejme a snažme se nezapomenout. Naše společná cesta pokračuje...

design by exarion.cz | 2009