Zamyšlení

Zralí pro Království...

11. neděle během roku A

Ex 19, 2-8a/ Ř 5, 1-8/ Mt 9, 35-10,8


Chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.“ Jsme na dobré cestě. Dojdeme do Boha. Tím se nikterak nevyvyšujeme nad druhé. Jestli to „máme“, pak jen proto, že jsme to dostali. Ani jsme to nehledali… „spadlo nám to do klína“. Sami se tomu nepřestáváme divit. (Možná v tom spočívá specifikum věřících: „Sami se tomu nepřestáváme divit.“)

Tato naděje je to nejlepší, co „máme“. Nic nám tuto naději nemůže vzít… dokonce ani utrpení. I to nás může – k našemu vlastnímu úžasu – jen posílit. Boží láska je v nás. Sami se tomu divíme.

Bůh nás miluje. Každý ( zdůrazněme si to: opravdu každý) je mu obzvlášť drahý. (viz Chatrč :-) Podle čeho to poznáme? Je to velmi prosté. Podle Ježíšovy smrti na kříži. „Tak jistě jako Ježíš zemřel na kříži, tak jistě nás Bůh miluje,“ (Milan Mrázek).

Tady navážu vyvolením Izraele (dnešní první čtení). „Budete mi zvláštním vlastnictvím…“, nejcennějším klenotem. To nijak neumenšuje lásku k ostatním lidem. Naopak. Tím, že si Bůh zamiloval obzvláště Izrael, neodmítl ostatní národy. Naopak! Skrze Izrael přichází ke všem lidem.

Izrael je mimo jiné nazván „svatým pronárodem“. To je zvláštní protimluv. Pronárod – pronárody představují něco nesvatého. Je to ten pohanský svět. Vztáhněme to i na sebe. Nejste nic víc než ti ostatní. Jste jako oni. Nemáte žádný důvod povyšovat se. Jste-li svatí, pak jen kvůli tomu, co ve vás působí Bůh. Jsme-li něčím jiní, pak tím že v nás navzdory naší... (Jak to říct? Ale víte, co myslím.) … že v nás působí Bůh. Jsme schopni překvapivé lásky, svobody, velkorysosti… Často nejvíc ve chvíli, kdy si to neuvědomujeme ani o to neusilujeme. Je to dar. My k tomu nemůžeme udělat víc, než jen Bohu říct své „JO“ („ANO“ – z jistých politických důvodů :-) nelze použít.) Ale i toto naše „JO“ nám vlastně je darováno. To je ono působení Ducha.

Evangelní povolání apoštolů znamená počátek naší víry. Apoštolové tvoří spojovací článek mezi Ježíšem a následujícími generacemi. Jejich živá víra, živé svědectví - přes všechny lidské limity - otvírá možnost i pro naši víru. Apoštolové dosvědčují, že v Ježíšovi – ba, dokonce i v pouhém vyprávění o něm – k nám přichází Boží vláda. Mění se možnosti i perspektivy každého člověka. Můžeme se pořádně nadechnout a narovnat a pozvednout… Můžeme začít ŽÍT… Stáváme se svobodnými...

Ježíš se dívá na lidi, co přišli za ním. Jsou zralí pro Boží království. Kdo je zralý pro Boží království? - Jen se na ně podívejte! Co o nich evangelista říká? Právě pro ně je Boží království. Pro koho je dnes? Svět je plný lidí zralých pro Království! Ale je tak těžké – ba, skoro nemožné – jim tuto informaci zprostředkovat tak, aby z ní měli užitek. To je vážný problém. Co s tím?

„Modlete se, aby Pán žně poslal dělníky na svou žeň!“ Proste, aby Pán poslal ty, co dokážou oslovit opuštěné, dodají sílu i naději. Tím, že ukážou: Bůh není proti vám. Naopak je pro vás. Proč jim Pán řekl, aby se za takové lidi modlili? Co to znamená? Pro nás? O tom zkusme přemýšlet s Ježíšem. A hlavně to zkusme prostě dělat… :-)

design by exarion.cz | 2009