Zamyšlení

Odměna učedníků...

13. během roku A

Jr 28, 5-9/ Ř 6, 12-23/ Mt 10, (38-39).40-42

V evangelním čtení pokračujeme o učednících a pro učedníky. S tím volně souvisí otázka přijetí proroka – v nejvyhrocenější podobě u Jeremjáše (první čtení).

Tím začneme. Nejprve doplním okolnosti. Jeruzalém obléhají Babyloňané. Co dělat? Vzdát se nebo bojovat? Ve městě je slyšet dva „prorocké hlasy“. Chananjáš a jeho kolegové (mají početní převahu) vzkazují, že Bůh říká: „Bojovat.“ Jeremjáš sám (braný jako extrémní potížista) vzkazuje, že Bůh říká: „Vzdát se.Kdo má pravdu? Kdo opravdu vyřizuje vzkaz od Boha? Chananjáš? Jeremjáš? Jak se v tom máme vyznat? Dlužno doplnit, že lidem se víc líbí myšlenka bojovat. Chananjáš říká to, co lidé chtějí slyšet. A když říká „bojovat“, tak tím říká taky: „Dobře to dopadne. Babyloňané odtáhnou. Vyhrajeme.“ Kde je pravda a jak to poznáme? Kdo říká opravdu Boží slovo? - Jeremjáš připomene jen jednu zásadu: Jestli prorok říká: „Dobře to dopadne“, jestli říká to, co lidé slyšet chtějí, je třeba být opatrný (jinými slovy: kritický). Nebrat hned všechno za prorocké slovo. Lepší je být opatrný. To neznamená být nevěřícný. Ale prostě neřídit se tím, co se líbí nám a lidem kolem nás. Boží slovo většinou (ne vždy, ale spíš) bývá nepopulární a lidé (zvláště ti věřící :-) ho nepřijímají s nadšením. Kdepak!

V dnešním evangeliu jde o přijímání učedníků v poněkud jiném kontextu. V Galileji káže jakýsi Ježíše z Nazareta, že přichází čas Boží vlády, a nyní posílá své učedníky – třeba rybáře. Můžeme takové poselství vzít vážně – jako slovo od Boha? Kdo přijme takové poselství rybářů a jim podobných jako poselství skutečně od Boha, přijímá Ježíše a s ním i Boha. Do teď byla řeč o problémech. Teď jen řeč o důstojnosti učedníků. Nemají ji ze sebe. Jsou pořád „nepatrní“ nebo v jiných překladech taky „maličcí“. Tak evangelista Matouš většinou označuje učedníky. Když se na učedníky podíváte, nic zvláštního nevidíte. Žádný viditelný důvod přijmout někoho takového jako Božího posla nevidíte (ani šarm, ani postavení, ani vzdělání, J. Mrázek). Kdo přijme - kdo projeví přijetí - i třeba jen podáním trochy vody -, k tomu se Ježíš hlásí.

S nebeským království je plno zvláštních věcí. Jako by „jeho věci byly přenosné – až nakažlivé“ (J. Mrázek). Jako by ten, kdo přijme někoho „nakaženého Božím královstvím, sám se nakazí“ – tím královstvím. Na jednu stranu existuje plno překážek království, ale na druhou stačí tak málo!

A to přijetí „proroka jako proroka“? To je vlastně totéž. Kdo vlídně přijme proroka jako Božího posla, s tím bude Bůh jednat stejně jako s prorokem. (Co to vlastně znamená a jaké důsledky to má? Jen to domyslet…) - A teď už zbývá jen to všechno převést do našich poměrů a vztáhnout na sebe. Takové poselství neseme! Každý z nás. Taková rizika a šance přináší kontakt s námi! A přitom, co jsme – kdo jsme? Nic zajímavého. Žádný šarm, postavení či vzdělání. Jen nás chytla zpráva o blížící se Boží vládě.

Druhé čtení z Listu Římanům bylo o osvobození. K tomu bych tak rád něco krátce řekl. Kristus nás osvobodil od jha zákona – různých předpisů, nařízení a zákazů. Už nás to neváže. To však neznamená, že si můžeme dělat, co chceme. V konfrontaci s předpisy sice poznáváme svůj hřích. Ten však není v těch předpisech. Nosíme si ho v sobě. Problém je v to, co chceme. Ježíš neosvobozuje jen od těch předpisů, ale hlavně od toho, co máme každý v sobě. Tím myslí hřích. To, že jsme na Boha naštvaný, nedůvěřujeme mu, „jsme na něho sprostý“ (J. Reinsberg). Hřích představuje něco děsivého. Odděluje nás od Boha – a může nás definitivně od Boha odstřihnout. To je smrt. Lidově řečeno: peklo. Od toho nás Kristus osvobozuje. Můžeme Bohu důvěřovat, těšit se z něho, nebýt vůči němu „ve střehu“. Tato svoboda je nám darovaná. Ježíš za ni zaplatit svým životem. Je nám svěřená jako vzácný poklad. Neseme za ni zodpovědnost. Ona otvírá nové možnosti. Ty máme uskutečňovat, jak jen můžeme. Neměli bychom zapomenout, co nám bylo darováno a jakou to má cenu. Někdy v záchvatu horlivosti (někdy a někteří je můžeme mít) bychom chtěli pro Pána dělat veliké věci. (Proč ne?!) Za sebe bych byl skromnější. Aspoň na to nezapomínejte. Pamatujte si, co vám bylo darováno. Nebuďme „sklerotičtí.“ :-)

design by exarion.cz | 2009