Zamyšlení

Plodivá síla Božího mluvení...

15. neděle během roku A

Iz 55, 10-13/ Ř 8, 1-11/ Mt 13, 1-9. 18-23

Sestry a bratři, přátelé,

dnes začnu druhým čtením. V Ř 8 píše sv. Pavel o působení Božího Ducha ve věřících. To je asi jeden z největších zázraků v tomto světě: působení Ducha v člověku.

Mimo jiné tam zaznělo: „Dát se vést sobectvím znamená smrt. Dát se vést Duchem je život a pokoj.“ K tomu bych rád řekl něco málo víc (:-). Sobectví – to je snaha zabezpečit se proti světu, proti druhým, o nichž se domnívám, že mě ohrožují, proti Bohu; uzavřít se před druhými; učinit se silným a nezávislým… Jde mi o mě, „abych měl něco svého“. Tak to je cesta do smrti. Smrtí se tu myslí oddělení od Boha. Člověk se ocitne úplně mimo život. V naprosté izolaci. To je mrtvo. Možná bezpečí, ale mrtvé. Největší hrůzou není smrt těla, nýbrž skončit úplně oddělený od Boha – neschopný jakékoli lásky – úplně sám.

Jediná cesta proti tomu je „otevřít se Bohu a druhým“. To znamená odvážit se přestat chtít všechno držet pevně ve svých rukou… zkusit to důvěřovat Bohu i těm druhým lidem, životu… vzdát se křečovité snahy po nezávislosti. Naopak stát se závislým, třeba i křehkým a zranitelným. To je láska. Duch svatý je Duchem lásky. Nevypadá to moc bezpečně, ale právě v tomto riziku, nacházíme cestu ke skutečnému životu. Tak člověk neztratí svůj život. Naopak. I kdyby umřel, bude žít s Bohem a s druhými v pokoji a radosti.

Hlavním tématem dnešních čtení je, řekl bych: plodivá síla Boží řeči.

Bůh mluví. A my někdy slyšíme… někdy ne… někdy chceme a nejdete to… jindy ani nechceme. A Bůh mluví. Věrně a vytrvale. Nikdy neztrácí s námi naději.

Nám se zdá, že to nemá cenu. Prozradím vám, že největším pokušením nás farářů, je to, že si začneme myslet (v dnešním světě velmi snadno a rychle), že nabízíme něco, co většinu lidí – ani farníky (ty, co ještě zbyli) NEZAJÍMÁ. (Vím. Může to být tím, že to děláme špatně. Ale při vší skromnosti si myslím, že to asi hlavní příčina nebude...) Už to skoro nikoho nezajímá. Namáháme se „pro nicotný přelud“ (viz Iz 49, 4). Představte si: pracujete celý týden, objevíte novou radost ze Slova a když pak máte v neděli ukázat plody své práce… tak nic… celkem nic… A pořád. Nikoho se to nedotýká. Nikoho to nevzrušuje.

I kdyby tomu tak bylo, není to pravda! To je jedna strana. Jen malý zlomek. Boží slovo má nepředstavitelnou plodivou sílu. I když to vypadá, že ho většina vyzní do prázdna. A třeba ano. A jen malý zbytek se nějak uchytí v myslích lidí… Ale co ten malý zbyteček dokáže!? Nestačíme žasnout. - Někdy jen maličkou část Božího slova zachytíme. Nezoufejme. I ta malá částečka dokáže neuvěřitelné věci.„a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“ Nebojme se důvěřovat Božímu mluvení a jeho síle. Není to jiná síla než ta, jakou nás Bůh miluje a nevzdává se nás jen tak. Důvěřujme Božímu mluvení a jeho síle. Důvěřujme Boží lásce a její síle.

Toto vědomí nás pak může nově motivovat k tomu, abychom pozorně naslouchali a ke slovu se vraceli a přemýšleli o něm. Třeba se s ním i přeli, ale zabývali se jím.

Důvěřujme Božímu mluvení a jeho síle. Důvěřujme Boží lásce a její síle.

11 „Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“

12 „S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat.“

13 „Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno.“

Amen.

design by exarion.cz | 2009