Zamyšlení

Království a kůlna plná překvapení...

17. během roku A

1 Kr 3, 5-12/ Ř 8, 26-30/ Mt 13, 31-33. 44-52

Sestry a bratři, přátelé, dnešní čtení míří k pochopení tajemství nebeského království.

Nejprve se u Šalomouna učíme, jak vysokou hodnotou je „slyšící srdce“ tj. schopné rozlišovat, vidět všechno v hlubších souvislostech a tedy schopné správného rozhodnutí. To můžeme dostat jedině darem. A o něj můžeme a smíme prosit. „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána,“ (Jk 1, 5).

Ke čtení z Listu Římanům: Jsme nehotoví. Náš svět je nehotový. Pořád vznikáme. I náš svět. V tom můžeme najít velkou útěchu. Jsme na cestě. Bůh nás stále tvoří – chcete-li raději – tak dotváří. To může bolet. A taky bolí. To jsou ty naše nejistoty, tápání… Růst bolí. „Přitesávání“ bolí. Víra nás učí vidět v tom Boží dílo. Když se budeme držet Krista všechno to povede k dobrému. Ani v těch bolestech, tápáních a všech dalších patáliích vznikání nejsme sami. Máme partnera – společníka. On je s námi tiše, věrně a nenápadně a nese to s námi. To je ten zaslíbený Utěšitel. Do našeho srdce tiše šeptá: „Neboj! To bude dobré! Toto tě přivede do tak nádherného cíle. Vydrž!“ Vím, že si to někdy říkáme sami. Ale to není ono. Ale důležité je nejen co (se říká), ale taky, kdo (to říká). Od tohoto společníka a průvodce naším vznikáním to opravdu pomáhá. Zkušenost Ducha svatého není jen rozjásané Haleluja, ale často a možné většinou to, že člověk to prostě vydrží a nevzdá to, až se tomu sám diví.

A teď evangelium. Zase jsme slyšeli „nálož podobenství“. Zaměřím se na to poslední: o hospodáři a pokladech. „Každý zákoník, který se stal učedníkem království nebeského, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré,“ (Mt 13, 52). Poklad nemusí být truhla zlaťáků. Může, ale taky třeba trezor, klenotnice, kůlna, skladiště, depozitář. Jakékoli místo, kam člověk ukládá to, co pro něj má cenu. Některé „kůlny“ jsme mohli podědit. S různými užitečnými věcmi, o kterých víme a které užíváme. Ale inventář sepsaný nemáme. A tak tu a tam objevíme něco nového. Tak je to s každým učedníkem království. „Zdědili jsme“ evangelium, Písmo svaté, církevní tradici. Čteme to. Používáme. Známe. Žijeme. Ale co všechno tam vlastně „máme“, úplně nevíme. A tak občas uděláme objev.

Ježíš mluví o zákoníkovi, který se začal učit u Království nebeského. Byl vyučen ve Starém zákoně a tradicích Izraele. Když poznal Království, přineslo to změnu, ale neznehodnotilo to, co znal před tím. Ale snad to platí o všech učednících. Všechno, co bylo před tím, než se stal učedníkem Království, mu zůstalo. Všechno to objevil nově – anebo v tom objevil nové věci. „Učedník neskoncoval s minulostí, ale učí se v ní hledat a orientovat se nově,“ (J. Mrázek).

Škola Boží království nás vede k pokoře. V tom smyslu, že si uvědomíme, že neznáme všechno a že stále máme v tom „starém“ co objevovat.

Celé to podobenství může být také odpovědí Ježíšovou na odpověď učedníků, že tomu porozuměli. Oni tomu skutečně porozuměli, ale zdaleka ne všechno. Vlastně jen malilinký kousíček. Jako by na jejich „ano“ Ježíš shovívavě odpověděl: „To nevadí, něco pochopíte později.

Tak je to s Královstvím - a námi:něco pochopíme později“. Pořád ještě nejsme hotoví. Pořád ještě na cestě. A Duch nám v naší slabosti pomáhá a modlí se za nás. Tak můžeme jít dál… Pořád máme co očekávat, pořád nás má co překvapit, pořád máme co objevovat… pořád… až na věky věků.

design by exarion.cz | 2009