Zamyšlení

Podívej na SKÁLU...

21. během roku A

Iz 51, 1-6/ Ř 12, 1-8/ Mt 16, 13-20

Čtěte si dnešní čtení během celého týdne, vracejte se k nim a promýšlejte je. Zkoumejte, jakým způsobem přivádějí k hlubšímu poznání Boha a pomáhají nám na cestě za ním. To se vyjeví postupně. Budeme se dívat a postupně budeme vidět. Proto je důležité číst Bibli denně a skrze biblická čtení se dívat na svůj život.

Já k tomu nabídnu pár podnětů. Možná vám „sednou“, možná ne…, uvidíte.

Než se pustíme do hlavního tématu (Iz – Mt) ještě malou poznámku k dnešnímu čtení z Listu Římanům. „Abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba“ (dosl. rozumná bohopocta – ř. Logiké latreia). Obětovat sebe sama znamená žít tak, aby to bylo k Boží cti a chvále. Žít tak, aby to bylo jedním velikým poděkováním a odpovědí na Boží lásku. Celý náš život má být pravdivou bohoslužbou. To má spoustu podob. V církvi, v rodině, ve společnosti, kam patříme, v nejrůznějších vztazích a kontextech. Každý v této bohoslužbě má své nezastupitelné místo. Každý máme to své jedinečné místo hledat a naplňovat. To je celoživotní úkol. Smíme důvěřovat, že Bůh nás k tomu dovede. Budeme-li o to stát. Tady to začíná. Budeme-li o to stát. Sv. Pavel nás vybízí, abychom o to stáli.

Spojujícím motivem starozákonního čtení a evangelia je SKÁLA. „Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni.“ - „Ty jsi Petr, to je Skála…“ SKÁLA to je významný symbol. Jak už to u symbolů bývá, má vícero významů. U Izajáše nemáme jen skálu, ale taky „hlubokou jámu, z níž jsou vykopáni“. To ukazuje na zvláštní původ Izraele z neplodných rodičů. K tomu vám ocituji poznámku Kralických. „Jako by řekl: Nepochybújte o mé moci, jako bych vás nemohl rozmnožiti; poněvadž jste prvé zvláštním mým požehnáním proti rozumu lidskému (Ř 4. c.18.19) z rodičů neplodných, Abrahama a Sáry, kteříž jako skála tvrdá a jáma bez vody byli, pošli, i nyníť vás, a tak Církev svou budu moci rozmnožiti:…“ (cit. Bible kralická šestidílná ČBS Praha 2014).

Jinak SKÁLA symbolizuje také základ, pevnou půdu pod nohama (v „tekuté modernitě“, Z. Bauman). Abraham a Petr. Přesněji jejich víra. Ještě přesněji: Ten, ke komu se jejich víra upíná.

I uvěřil Abram Bohu… Uvěřil, že Bůh je Pánem jeho života a celého lidstva. Uvěřil, že navzdory veškeré nepravděpodobnosti bude mít potomky, až nakonec z Abrama a Sáry vzejde potomků jako hvězd ve vesmíru. Uvěřil, že s tímto Bohem má budoucnost. Dokonce, že v tomto Bohu je budoucnost. Věřil a měl naději, kde již vlastně naděje nebylo.

Petr uvěřil a vyznal, že Ježíš z Nazareta je Mesiáš, poslaný živým Bohem. Uvěřil, že Ježíš je ta cesta, ta záchrana a dobrá budoucnost Izraele a celého lidstva. Tento postoj má sílu ochránit ve zmatcích dějin a v náporu různých zkoušek. V tomto postoji víry spočívá moc, která nakonec odolá všem náporům zla, smrti, prázdnoty a nesmyslnosti. Ale boj proti těmto mocnostem pekel vůbec není jednoduchý. S touto vírou člověk vydrží tak, tak. Bez ní, nemá šanci.

Na druhou stranu se po nás chce jen na tomto základě stát a jeho se držet: „Ježíš je Mesiáš, Syn živého Boha“, sjednocený s Bohem. Tento Ježíš nám nejdokonaleji zprostředkovává Boha. Všechny naše představy o Bohu a Božích věcech a o správných náboženských a duchovních postojích musejí projít zásadním tříbením. Mnohé naše opory se nakonec ukážou jako iluzorní. Zůstane jen jediné:Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.To nás přivede k životu, který je naplněný a který přesahuje tento fyzický život jako začátek věčnosti, začátek ráje.

design by exarion.cz | 2009