Zamyšlení

Podivnými cestami…

22. neděle během roku A

Jr 20, 7-9/ Ř 12, 9-21/ Mt 16, 21-27

Na úvod opět pár myšlenek k druhému čtení – z Listu Římanům. To byla konkretizace přikázání lásky. Jak to vypadá, když člověk miluje Boha a bližního. Jednotlivé věty mají probouzet a inspirovat naše osobní hledání pravého života. Promýšlejme je, nosme je v srdci a snažme se je žít. Tak, jak to půjde. Tolik, kolik budeme schopni, přijmout.

Poselství dnešního čtení z Jeremjáše a pak z evangelia by se dalo shrnout takto: Jít Boží cestou v tomto světě bylo, je a bude těžké. Ale zároveň je to cesta, na níž člověk už nyní zakouší Boží přítomnost a nakonec dojde do věčné blaženosti. Nakonec. Tady to spíš bolí.

Prorok Jeremjáš si v modlitbě stěžuje, do jaké krize ho uvedlo jeho prorokování. Kdyby to šlo, hned by toho prorokování nechal. Ale nejde to. Protože zároveň cítí, že to slovo si nějak získalo jeho srdce. Je vzácné a cenné. I když to lidé nepřijímají. Zatím. Ale připravuje dobrou budoucnost. Vysvobozenou ze všech Egyptů a Babylónů, smrtí a zla.

V evangeliu navazujeme na minulou neděli. To Petr vyznal, že Ježíš je Mesiáš, syn živého Boha. Dnes na to navazujeme čtením o Mesiášově utrpení. Ano, Ježíš je Mesiáš. Jeho cesta je cestou Boží. Taky je Syn člověka, který bude vydán, bude trpět, umře a třetího dne vstane. Cesta Boží vede na kříž. Není to cesta úspěchu podle našich představ. Abychom ji dokázali přijmout, potřebujeme mít smýšlení z Boha, ne to typicky lidské. Petr vyznal minule pravdu. Ale jako by mu ještě plně nedocházelo, co to vlastně vyznal. Hodně se to podobá naší situaci. Taky říkáme a vyznáváme věci, které jsou pravda. Ale pořád nám nedocházejí souvislosti. Pořád to vidíme „po našem“. „Ježíš je Mesiáš, ale jinak než si myslíš, Šimone Petře. Poznal jsi základní pravdu, ale ještě máš lidské smýšlení. Nechápeš Mesiášovu cestu. Myslíš to dobře, ale stáváš se tak pro Ježíše překážkou. Myslíš to dobře, ale vrať se zpátky na své místo. Vrať se za Ježíše.“

Jeho (=Ježíše) máme následovat. On tu udává směr. My se necháme vést. A když ta cesta bude vypadat divně, budeme Ježíšovi důvěřovat… a necháme se vést. O to jde v dnešním evangeliu. Nechtít, aby to následování bylo „po našem“. Tak máme chápat i ono „zapřít sebe sama“.

Na této cestě (paradoxně) najdeme sebe sama - svůj život - to, proč jsme tadyto, co nás může navždy naplnit… Proto jdeme divnou cestou za Ježíšem, protože „má“ přesně toto. Dělá nám problém to vyjádřit - pojmenovat. Ale srdce ví… Nejspíš ze stejného důvodu neutekl Jeremjáš od svého prorokování. To, co mám s tebou Bože, je takové, že bych za nic neměnil.

Teď je to takové „jako v mlze“. Někdy to zahlédneme a pak třeba dlouho nic. Až Syn člověka přijde ve slávě, tehdy uvidíme naprosto jasně: Toto bylo to nejsmysluplnější, co jsme mohli dělat. I když nás to třeba hodně stálo. Teprve tehdy bude jasno: Toto je cesta Boží! Zatím to nevidíme,ale vede nás důvěra.

design by exarion.cz | 2009