Zamyšlení

Vláda OD-POUŠTĚNÍ

24. neděle během roku A

Gn 50, 15-21/ Ř 14, 1-12/ Mt 18, 21-35

Pokračujeme v rozhovoru Ježíše s učedníky o církvi. Tedy vlastně o vztazích mezi učedníky a Bohem. Doporučuji proto vrátit se k předchozím veršům. Což je vlastně celá 18. kapitola. Posledně jsme končili tím, že „kdekoli jsou dva nebo tři shromážděni v Kristově jménu, tam je sám Kristus uprostřed nich“. A před tím, že „cokoli rozvážou učedníci na zemi, bude rozvázáno i v nebi. Stejné je to i s rozvázáním“. To znamená autoritu vydávat závaznou aplikaci Božích přikázání. Když řekne církev: tak to je…, bere její stanovisko vážně samo nebe… Často se rozvázání a svázání vykládá také jako odpuštění - neodpuštění vin. „Když odpustíte na zemi, bude to odpuštěno i v nebi a opačně když neodpustíte…“ Tak to asi pochopil i sv. Petr: Máme odpouštět. Proto se ptá, kolikrát má odpustit bratru – sestře? Kde to má hranice? Až sedmkrát? To už vypadalo jako docela dost. Petře, přestaň to počítat. Přestaň hledat hranice. Prostě odpouštěj a nepočítej. Boží milosrdenství taky nepočítá hranice.

Mám odpustit nebo ne? Ta otázka z pohledu nebeského království nedává smysl. Jistě odpustit. - Jsou tu jiné otázky. Třeba: Jak? Nebo: Co když je to pro mě příliš obtížné? Ale otázka: Odpustit nebo neodpustit? Ta je jasná.

Pak následuje podobenství. To nám má pomoci poznat naši situaci. Co to vlastně děláme, když odmítáme odpuštění.

Podobenství o nemilosrdném služebníku bylo uvozeno slovy: „S královstvím nebeským je to, jako když…“ Tedy toto podobenství nás učí „principům“ nebeského království - jak vládne Bůh.

Když nemohl onen služebník splatit dluh – a ten byl astronomický – nepředstavitelný. V originále je číslo 10 000 talentů. Pro starověkého člověka to byla opravdu astronomická suma. Odpovídá to tak asi rozpočtu velké říše. Když bylo něčeho nepředstavitelně moc, řeklo se: deset tisíc (ř. myrias). Když tedy dlužil Pánu Bohu nevyčíslitelnou sumu, tak mu to Pán Bůh prostě odpustil. Na základě toho – myslím, že – smíme říct, že nebeské království, do něhož nás Ježíš uvádí, je doslova postaveno na odpouštění.Nemáš na zaplacení? Nevadí. Odpouštím ti. Už to po tobě nebudu vymáhat.“ To má důsledky pro všechno a pro všechny. Chceme-li žít navěky v tomto království, musíme přijmout odpouštění jako jeden z hlavních principů.

Že to pro nás není jednoduché, je jasné. Nebeské království není jednoduché. Je krásné, ale jednoduché rozhodně není. Potřebujeme se s tím nebeským královstvím nějak vyrovnat :-). Odpuštění nám není ukládáno jako další povinnost – břemeno. Nedá se vynutit. Není naší povinností. Je svobodným darem. Dobrou možností. Evangeliem. To mějme stále na paměti. Je to evangelium. A evangelium není zákon, nýbrž dobrá, osvobozující zpráva od Boha. Slovo, které staví naše životy do nové souvislosti.

Jsme pozvaní do nebeského království. Náš život dostává nový rozměr. Tam směřujeme. Součástí tohoto nového směřování je i odpouštění. Berme i je jako cestu. Je to postupný, uzdravující proces. I když je to pro nás těžké, tak aspoň zůstaňme otevření odpouštění.

To už je mimo rámec podobenství: Ale když nám druzí tak moc ublížili, můžeme o svých výhradách a o tom, co nám brání odpustit, s Bohem otevřeně mluvit.

Vždycky taky můžeme – a měli bychom – prosit o to, abychom své vztahy s druhými a všechno, co se stalo, uviděli z perspektivy nebeského království.

Jedním si může být každý jist: Ať je to s námi jakékoliv, bylo nám odpuštěno. A hodně. Astronomická suma. Jsme obdarováni, i kdybychom měli pocit, že nic nemáme. Ježíšův kříž nám to říká.

Na tom smíme stavět a z toho vycházet. A sbírat odhodlání a odvahu dělat nemožné… žít v nebeském království.

Ať se nám to daří…!

design by exarion.cz | 2009