Zamyšlení

Poslední první a první poslední...

25. neděle během roku A

Jon 3, 10-4, 11/ Fp 1, 21-30/ Mt 20, 1-16

„Tak budou poslední první a první poslední.“ Abychom si mohli lépe představit, co tento zvláštní výrok znamená, vypráví Ježíš podobenství o dělnících na vinici. „Poslední budou první a první poslední“. To je takový signál. Vůči přicházejícímu Království se připravte, že mnohé (možná všechno) bude jinak. Třeba pořadí. Ti, do kterých byste vůbec neřekli, že se do Království dostanou, budou dokonce na předních místech. A obráceně. A nejde jen o přední místa. Dostanou se tam dřív než mnozí jasní adepti.

Abychom ocenili náležitě Království a mohli do něj vstoupit a v něm žít, potřebujeme změnit smýšlení. Přijmout, že mnohé (možná všechno) bude jinak.

O pořadí rozhoduje Pán vinice. (Řekl bych, že je načase se vůbec přestat zabývat pořadím. My to nějak v sobě pořád máme. Jako učedníci, když řešili, kdopak z nich asi ten nejprvnější?)

Některá podobenství se nám zdají nespravedlivá. Pobuřují nás. Toto určitě taky. Někteří vykladači říkají, že to je jeden z jejich účelů. Provokují nás. A tím odhalují, co je v nás (no, jak to říct?) problematické. Co by to tak mohlo být? Náš pohled, naše perspektiva a z ní plynoucí „našeho hodnocení všeho“. Pán vinice to nazve „zlým okem“. Jak to, že dal těm, co se nijak nenamáhali, stejně jako nám, co se dřeli celý den!

Proroka Jonáše (a jistě není sám) pohoršuje (=vadí mu, je mu překážkou) Boží milosrdenství. Když jde o nás a naše přátele, tak se nám Boží štědrost moc líbí. Ale běda když chce Bůh být štědrý i k našim nepřátelům! A to on chce.

Boží milosrdenství je příliš velké. Nevyzpytatelně velké. Smiluje se dokonce i nad Asyřany. Ano, těmi strašnými násilníky! - Čekali bychom, že se za nás postaví a on se postaví za Ninivany… Taková nespravedlnost! Úplně přehlédneme, kolikrát se postavil za nás a vidíme jen ty Asyřany. - My jsme se tolik namáhali! Celý den! To by člověk čekal, že dostaneme nějakou prémii. A ejhle – nic! A dokonce při vyplácení jsme museli nejdéle čekat! - Nespravedlnost?

Z naší perspektivy to tak vypadá.

Problém je naše perspektiva. Denár není zas tak málo. Prý to byla slušná - obvyklá cena za celodenní práci. Boží království – tedy způsob, jakým vládne Bůh – stojí na odpouštění a milosrdenství a na obdarování. Bůh se rozdává svému stvoření. Sdílí se s ním. Nikdo tím není ochuzen. Podívejme se na dar, který smíme mít: společenství s Bohem, což není nic jiného než život věčný. Neubývá ho s počtem obdarovaných naopak. S pořadím to zamíchá, ale kdo by se staral o pořadí?! Není důležitější, že jsme přijati a smíme se na tom podílet!?

Ještě jedno poselství tam můžeme přijmout. Podívejte se na to, jak citlivě Bůh jedná s naštvaným Jonášem a taky naštvanými dělníky, co se dřeli celý den. „Je dobře, že tak planeš, Jonáši…?“ - „Nekřivdím ti, příteli...“ Smíme proto doufat, že podobně se Bůh ujme i jiných naštvaných a všech těch, co mají s jeho královstvím problém. Smíme doufat, že pomůže jak Ninivanům, tak i Jonášovi. Protože jeho dobrota je opravdu bez hranic.

Poslední budou první a první poslední. Jakou výhodu mají ti, co se namáhali celý den a ještě budou muset čekat na konci fronty na výplatu? Uvidí, jak je Bůh štědrý… Budou mít účast na této štědrosti… Nemůže to být za jistých okolností ještě další obdarování?

design by exarion.cz | 2009