Zamyšlení

V montérkách na Svatbě...

28. během roku A

Iz 25, 6-9/ Fp 4, 1-9/ Mt 22, 1-14

„S královstvím nebeským je to, jako když jeden Král vystrojil svému synu svatbu…“

„Kdo je kdo“ asi nebude tak těžké uhodnout. A kdo jsme v tomto příběhu my?

Co všechno znamená hostina, si dovedeme vybavit. A kdyby ne, tak nám připomenulo aspoň dnešní první čtení z Izajáše. Pro celkové vyznění podobenství připomínám také okolnosti. Vzpomeňte si na evangelní čtení minulých dvou nedělí nebo aspoň té poslední :-).

První pozvaní na svatbu nepřišli. Někteří dali přednost „svým věcem“. Někteří se dokonce vzbouřili, vyvolali násilí a byli zahubeni… Hrůza! Ovšem Král si svatbu syna pokazit nenechá. Tak prostě pozve další. Hostina se na nakonec přece jen uskuteční. S jinými hosty. Taky si je představujete jako bezdomovce? Ale vůbec to tak nemuselo být. Jsou to prostě další. Oni na rozdíl od těch prvních přišli. Přijali pozvání.

Jeden z nich nevhodně oblečen. Většinou jeho vyhození ze svatby cítíme jako nespravedlnost. Taky? Možná se nějak podvědomě bojíme, jestli bychom to nakonec nemohli být my. Nesvatebně oblečen. Mohl to vysvětlit. Přijal by Král jeho vysvětlení? Osobně doufám, že ano. Ale on se nezmohl ani na slovo. Proč? Bál se? Co myslíte?

Celé s tím nesvatebním šatem má být provokativním prvkem. Soudí nás Bůh podle vnějších věcí? Můžeme to vzít i tak, že vnější věci – třeba oblečení – mohou být součástí sociální komunikace. Mohu jím vyjadřovat sounáležitost nebo naopak distancování se, své přesvědčení, třeba svůj protest. Svým oblečením mohu dát najevo, co si o Králi a jeho synu a jeho svatbě myslím.

Jsme pozvaní do Království… Ale pozor: Mnoho je pozvaných (ř. klétoi), ale málo vybraných (ř. eklektoi). Ne všichni pozvaní se stanou vítanými hosty. O tom nerozhodují vrtochy pana Krále, ale my. V řeči podobenství: „tím, co si na sebe vezmeme“.

Mnoho je pozvaných, ale málo vybraných. Původně pozvaní tam nakonec být nemusí. Vlastním přičiněním se o radost této Hostiny můžeme připravit. Nakonec tam třeba budou ti, které bychom nečekali. Nebudou lepší ani vděčnější. O to tady vůbec nejde.

Buďme rádi, že jsme pozvaní a važme si toho, abychom nakonec zjistili, že jsme i vyvolení.

Slovo do situace

Zmatek narůstá. Taky strach, bezradnost. Všichni tušíme, že to je velmi, velmi vážné. Je to jiné než na jaře. Hledáme pevnou půdu pod nohama. Oporu. Smysl a hlavně naději. Já taky. Přiznávám: moc mi to nejde. Nevzdávejme to a hledejme. Říkám vám i sám sobě. Ve slovech našich vládců ji nenajdeme. Těm už se dávno nedá věřit. - Jediný, kdo nám zůstává :-) je Bůh. Ale hledat naději v Bohu není vždycky jednoduché. Pro věřící je tato situace v něčem lehčí a v něčem zase těžší. Věříme, že Boží úmysly jsou dobré. Bůh hledá jedině naše dobro (jako společnosti i jedinců). Ale někdy je těžší tomu věřit. Okolnosti nás – a to platí i pro prožívání víry – ovlivňují víc, než je zdrávo. Zkoušejme, ať se děje cokoli, nevzdat přesvědčení, že Bůh hledá jedině naše dobro. Zkoušejme s Bohem komunikovat. Zkusme mu otvírat své myšlenky a pocity. Nebojme se ani svých strachů, nejistot, frustrací… a čehokoli dalšího. Zkusme myslet na Boha. Přemýšlejme o Kristově kříži jako o vrcholném zjevení Boží moci a slávy. Bůh se zjevuje nejvíce v největší slabosti a zranitelnosti, v situacích, které se zdají úplně ztracené a málo nadějné… Právě když se cítíme Bohem opuštěni, on je nejblíž. Náš Bůh je Bohem paradoxů :-).

Zkoušejme myslet na druhé – zvláště na ty, na něž nápor doléhá nejvíc: zdravotníky, lékaře, mediky, záchranáře. A taky na nemocné a bezmocné a na zemřelé a jejich blízké. Každý člověk je Bohu drahý. Snažme se být solidární. Mysleme víc na druhé… snad se v tom setkáme s Bohem novým způsobem. Tímto způsobem se snažme vnitřně čelit tomu, co se na nás valí. „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj převyšující každé pomyšlení bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Bože, v Ježíši Kristu náš Otče,

u tebe hledáme útočiště a oporu v nastalé nouzi:

pomoz, vysvoboď a zachraň nás.

Chraň nás před nemocí, zmatky a malomyslností

a vším, co ohrožuje a narušuje náš život.

Pomoz ať správně využíváme všechny možnosti, které ty nabízíš.

Uč nás správně žít a naplňovat tvou vůli.

Utěšuj nás mocí svého Ducha a buď nám světlem v temnotě.

Neprosíme jen za sebe, ale za všechny naše bližní –

zvláště za těžce nemocné, umírající a všechny, kdo se o ně starají.

Pro lásku tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

design by exarion.cz | 2009